Výšlap minovým polem. V Iráckém Kurdistánu bylo položeno více min, než je jeho obyvatel

„Jen se na to podívejte,“ říká Abdulah Osman Abdulah, horal z vesnice Nawanda. Jsme na úpatí druhé nejvyšší hory Iráku, Halgurd (3607 m), na hranicích mezi Irákem a Íránem. Kolem dechberoucí výhledy, vodopády a košaté ořešáky. Je jaro a svahy jsou plné řebčíku královského, Fritillaria imperialis. Oranžové květy jsou příbuzné liliím, jsou doma v Iráckém Kurdistánu, Turecku a také v Himálaji. „Dál ani krok,“ varuje však Abdulah, „rostou v minovém poli.“ Vysloužilý pešmerga, někdejší příslušník kurdských ozbrojených milicí, ukáže, kudy dál, ale i na místech, která považuje za bezpečná, se občas objeví zrezavělý kus munice. „Nesahat!“

Jen v provincii Irbíl Agentura pro miny (IKMAA), která působí pod vládou autonomní oblasti Irácký Kurdistán, identifikovala na 380 minových polí. Oblast je jednou z nejzaminovanějších na Blízkém východě. V zemi leží nevybuchlá munice z celé řady konfliktů, většina z ní ale pochází z doby války Iráku proti Íránu v osmdesátých letech minulého století. Nedaleko odtud je i turecká hranice, tam jsou zase miny z dob války v Perském zálivu zkraje let devadesátých a pravděpodobně také z nekončící války mezi PKK (Kurdskou stranou pracujících) a Tureckem, které PKK považuje za teroristickou organizaci. Minám se přezdívá „zbraň zbabělců“ a podle kurdských úřadů ročně zraní desítky lidí. IKMAA odhaduje, že jen v Iráckém Kurdistánu bylo položeno na 10 milionů min, víc než jeho obyvatel.