Které knížky jste měl v době covidové na nočním stolku?
Prošel jsem v posledním roce asi třemi fázemi. Ta první: vše, co jsem nikdy nechtěl vědět o koronáči (mám načteno na doktorát z covidologie). Druhá fáze: hledání útěchy z koronáče, především Camusův Mor, kde doktor Rieux říká: „Může se to zdát směšné, ale jediný způsob, jak bojovat s epidemií, je decentnost.“ A třetí fáze: jak se nezbláznit z koronáče. Tedy únikové detektivky – Stieg Larsson a jeho hrdinka Lisbeth nebo Jo Nesbø, jehož inspektor Harry Hole, alkoholik s velkým srdcem, zachraňuje osamělou ženu třeba v Austrálii či Thajsku. A (snad) nakonec fáze přemýšlení o tom, co s námi pandemie udělala, tedy „hledání odpovědnosti“, jak o tom brilantně píše Jiří Přibáň.
Máte nějakého zvláště oblíbeného autora?
Michela de Montaigne. Mistrně uvedl v 16. století žánr, ve kterém ho ještě nikdo nepředčil. Esej. Jeho Eseje můžete otevřít kdekoliv a přemítat o krutostech a kanibalech, o strachu, o filozofování jako přípravě na smrt a – především ta nejkrásnější, nejosobnější, nejdojemnější esej je o přátelství. Dočtete a mrzí vás, že se nemůžete stát jeho přítelem, a zároveň jste se jím na celý život stali.
A máte knihu pro nejtěžší situace?
Mám stále po ruce kapesní vydání Shakespearových Sonetů. Text znáte a čtete jej pokaždé trochu jinak. Je tam hluboká skepse („jak pokřiví se každá čistá věc“) i možnost ji překonat, jako ve známém sonetu číslo 66, který kdysi přeložil můj přítel Zdeněk Urbánek a znovu znamenitě Martin Hilský: „Znaven tím vším, já zemřel bych tak rád, jen nemuset tu tebe zanechat…“
Kterou knihu si v tomto životě musíte ještě přečíst?
Dantovo Peklo, není mi jasné, proč se tomu léta letoucí vyhýbám. Možná kvůli Botticelliho ilustraci? Nebo nejspíš ten název? Už dost bylo výmluv!
A kterou autorku byste rád pozval na sklenku bordeaux?
Pavlu Horákovou, sympatickou a talentovanou teoretičku podivnosti. Její knížka Teorie podivnosti mě zaujala, ovšem neptal bych se na její mezioborové postřehy o době covidové, ale spíš na další chystaný román, který se má odehrávat na Balkáně. Kde se vzal její zájem o tento „podivný“ region se špatnou pověstí, ale velkou imaginací?
Autorka je publicistka, pracuje pro Nadaci Charty 77 – Konto Bariéry.
Moje čtení: šéf Českých center Ondřej Černý
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
