Největší masakry jsme si způsobili sami. Zvěrstva husitů stará 600 let odhalují, k čemu se hlásíme

Prakticky bez povšimnutí nás míjí smutné výročí pravděpodobně největších masakrů na našem území. Před 600 lety, v době, kterou paradoxně označujeme za jedno z nejslavnějších období českých dějin, byla brutálně vyvražděna celá města.

Ano, jde o období husitských válek. Těch válek, které většinově vnímáme pozitivně jako spravedlivý český boj „proti všem“, válek, které jsou pro řadu Čechů „důkazem“ naší národní výjimečnosti, až vyvolenosti, neb jsme to tehdy „všem nandali“. Což koneckonců symbolizuje socha polního velitele Jana Žižky vévodící Praze.

Co o nás vypovídá, že jsme ochotni neproblematicky oslavovat dobu, kdy se vraždilo na potkání, a identifikovat se s náboženským hnutím, které nejen slavně vítězilo, ale dopouštělo se i na tehdejší dobu bezprecedentních masakrů?

Abychom si ujasnili míru brutalitu toho, co se tehdy dělo.