Latinoameričanky, které se spojily díky filmu Petra Nikolaeva nazvanému Lidice, vzpomínají, proč dostaly jméno po vypálené české vesnici a co to pro ně znamená. Zdenka Kotková, která na Facebooku jejich příběhy sbírá, jich napočítala už téměř tisíc včetně tří mužů. Lidice v Brazílii a na Kubě se kolem 10. června, na výročí vyhlazení obce, setkávají a některé z nich by rády, pokud to příští rok covid dovolí, přijely do Česka na vzpomínkové akce k osmdesátému výročí masakru.
Své křestní jméno nosí s velkou hrdostí. „Je v něm smutek, ale taky naděje z toho, jak se obyčejní lidé postavili zlu. Nutí tě být dobrým člověkem,“ vypráví po telefonu z texaského Dallasu bankovní úřednice Lidice Mendizábalová.
Její maminka byla ještě malá, když po zničení Lidic a vyvraždění obyvatel slyšela v rádiu výzvu, aby všude ve světě, nacistům na truc, přejmenovávali náměstí či obce podle názvu české vesnice. „Řekla si, že jestli se jí v budoucnu narodí holčička, pokřtí ji Lidice,“ vysvětluje padesátnice původem z mexické Cuernavaky. „A taky já mám svou nyní už devatenáctiletou dceru Lidici,“ dodává.
Zbývá vám ještě 95 % článku
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení