Productboard je jednorožcem. „Zakladatel start-upu musí být vizionář, Česko to ale moc nepodporuje,“ říká Vojtěch Vondra

Čeští politici podle syna europoslance Alexandra Vondry řeší dnešek a nemyslí na to, co bude za dvacet let. Je to šlapání vody, ani program koalice Spolu není moc ambiciózní, říká Vojtěch Vondra, technický ředitel jednoho z nejúspěšnějších českých start‑upů.

Když byl teenager, myslel, že bude diplomat nebo politolog. Logicky. Vojtěch Vondra je synem předlistopadového disidenta, bývalého velvyslance v USA, ministra zahraničí i obrany, spoluzakladatele ODS a teď i europoslance Alexandra Vondry. Takže politika byla doma všude.

Dnes je mu třicet a je technickým ředitelem v Productboardu, jednom z nejúspěšnějších českých start‑upů. Technologická firma založená Hubertem Palánem a Danielem Hejlem letos v lednu získala na svůj další rozvoj obrovskou sumu, přes miliardu korun. Jde o vůbec nejvyšší částku, jakou tuzemský start‑up kdy získal. Hlavním investorem do Productboardu byl navíc proslulý fond Sequoia, který má za sebou vstup do firem, jako je WhatsApp, Airbnb nebo LinkedIn.

Úspěch českého start‑upu do velké míry stojí na dnes už stohlavém programátorském týmu, který v posledních dvou letech právě Vojtěch Vondra vede.

Když se na tohoto mladého muže díváte, nelze se ubránit srovnání. Až na drobnější postavu vypadá stejně jako otec v jeho věku. Vlasy má sice na rozdíl od něj blond, ale účes odpovídá, obličej také a nosí i stejné brýle, které mezitím zase přišly do módy. „Doufám, že za dalších třicet let nebudu pořád vypadat jako on,“ naráží se smíchem na současnou „mohutnější postavu“ šedesátníka Alexandra Vondry.

Berlín, ráj start‑upů a cyklistů

Matematika a programování chytly Vondru juniora podle jeho slov náhodou. Na gymnáziu studoval hlavně jazyky, které by se mu v dráze diplomata hodily, pak se ale jen tak ze zvědavosti přihlásil na seminář matematické analýzy. „Zjistil jsem, že mi to jde, a bavilo mě to. Bylo to hodně o profesorovi, který nás učil,“ vypráví. Humanitní obory tak šly nakonec stranou a Vondra vystudoval na Karlově univerzitě Matematicko‑fyzikální fakultu. Vedle toho si už od konce gymnázia vydělával programováním. „Dá se do něj rychle proniknout svépomocí, pokud člověk chce a jde mu to. Pro mě to byl způsob, jak jsem se mohl už v sedmnácti letech osamostatnit a odstěhovat se od rodičů,“ říká.

Když před sedmi lety skončil univerzitu, rozhodl se odjet z Prahy do Berlína. „Je to technologické centrum Evropy, přitom jen tři hodiny jízdy autem z Prahy. Pro start‑upy je to stejné místo jako Silicon Valley v USA,“ popisuje s nadšením. Ze tří nabídek start‑upů na pozici programátora si jednu vybral víceméně náhodou. „Měl jsem šťastnou ruku. Jedna z těch tří firem už zbankrotovala, druhá stagnuje na stejném místě a do třetí jsem tehdy šel,“ vypráví. Byla to foodpanda, která vyvíjela program na on‑line objednávky jídla z různých restaurací. Něco jako české Dámejídlo.cz. „Za necelé tři roky náš start‑up koupila nadnárodní firma Delivery Hero,“ říká. Mimochodem, před lety Delivery Hero získala i Dámejídlo.cz a všechny IT systémy, na kterých firma stojí, se vyvíjejí právě v Berlíně.

Za technologické centrum Evropy považuje Vojtěch Vondra Berlín. "Pro start‑upy je to stejné místo jako Silicon Valley v USA,“ říká.

Foto: Lukáš Bíba

Otázka, jak jeho pobyt v Berlíně bral otec, ho rozesměje. Alexandr Vondra je známý kritik německé (i evropské) tvrdě zelené či migrační politiky a na nervy mu leze i přehnaná péče o cyklisty, jejichž ráj se s nadsázkou řečeno nachází v Berlíně. Ostatně na velkoměsta si před dvěma lety Alexandr Vondra veřejně peprně postěžoval. „Začínají je ovládat vegetariáni, nekuřáci, transvestiti, cyklisti, homosexuálové. A já potřebuji občas utéct na venkov, kde jsou ještě normální chlapi a ženský,“ pronesl, když se přestěhoval z Prahy do Litoměřic, odkud to má kousek na venkov na chalupu. A zároveň byl tehdy zvolen do europarlamentu v Bruselu.

„Jasně, Berlín byl soustředění všeho toho, co vyjmenoval. Rád tam jezdil, prohlédl si to a byl rád, že zase jede domů. Občas si ale říkám, jak to doopravdy má,“ podotýká Vondra mladší s úsměvem. Je přesvědčen, že se v některých věcech otec „pod tíhou vývoje světa“ mění a u některých témat postupně otáčí. I když příklad, který ho napadne, je trochu překvapivý. „Třeba když přijedu s dětmi na chalupu, už nekouří vevnitř.“ Váhu jinak celkem běžného ústupku vysvětluje tím, že otce je těžké zahlédnout bez cigarety. „Měli jsme velké spory, ale když přišlo druhé dítě, vychladl a chodí kouřit ven,“ dodává.

Pokud jde o jistou vyhraněnost Alexandra Vondry ohledně boje proti změnám klimatu, jeho syn podotýká, že si na něm cení jasný názor a hlavně to, že i v této věci si alespoň našel svůj úhel pohledu. „V tuto chvíli je to člověk, který by se na chalupě přivázal v mokřadu ke stromu, pokud by něco ohrozilo místní ptačí populaci. Má prostě lokální úhel,“ vysvětluje pobaveně.

Haló, to je Productboard?

V Berlíně chtěl Vojtěch Vondra původně zůstat jen rok, nakonec to bylo pět let. Díky vstupu Delivery Hero do jejich start‑upu začala obrovská jízda vzhůru. „Nastoupíte do firmy, kde je 50 lidí, a o pět let později jich jsou dva tisíce ve třech budovách. To je důvod, proč lidi chodí do start‑upu. Rostete s firmou od začátku. A to se mi podařilo,“ popisuje. Z pozice programátora, který staví klíčové systémy, se postupně přesunul do managementu a programátory měl na starosti. V pětadvaceti letech tak stavěl organizační strukturu vývojového týmu, řídil, kdo tam bude pracovat, jak je odměňován, jak se firma prezentuje navenek. Rychlý vzestup je podle něj principem start‑upů. „Nehraje se na senioritu. Když dokážete vést tým pěti lidí, zkusí vám jich naložit deset. Když to zvládnete, dostanete další. Lidem, kteří teď k nám do Productboardu nastupují, říkám: Rozdíl mezi námi a korporací je v tom, že u nás nemusíte na svoji příležitost čekat dlouho,“ vysvětluje.

Po pěti letech v Berlíně, kdy se mezitím oženil a narodily se mu dvě děti, se rozhodli s manželkou vrátit do Prahy. Původně si myslel, že bude ještě pár let do Berlína dojíždět. Pak ale zavolal zakladatelům Productboardu. „Hubert Palán i Daniel Hejl byli na různých konferencích, věděl jsem o nich a věděl jsem, že někoho hledají. Tak jsem se jim sám ozval,“ popisuje. Jejich firma se podle Vondry tehdy, v roce 2019, dostala přesně do fáze, kdy rozjezd zakladatelům začal přerůstat přes hlavu. Potřebovali někoho, kdo má zkušenost s rychlým růstem týmů. „Pro ambiciózní start‑up je běžný růst o dvoj‑ až trojnásobek obratu ročně. Společnost tak za čtyři roky naroste šestatřicetkrát, každý měsíc nastupují dva až čtyři noví lidé,“ líčí, jak vypadá úspěšná jízda. Ta jeho vypadá konkrétně tak, že teď mají v Productboardu vývojový tým se sto lidmi a na konci příštího roku by jich mělo být 200. Kdo se chce udržet na vlně a ve firmě stoupat, musí podle něj obětovat to, co má na začátku rád.

„Na práci máte jen určitý počet hodin ve dne. Takže i když někdy získáte pocit, že si některé věci uděláte lépe a rychleji sám, není to tak. Čtyři lidi v týmu budou vždycky rychlejší než vy,“ sděluje své zkušenosti. Když někdo postoupí do managementu, neříká se tomu proto podle něj ve firmě povýšení, ale změna povolání. „Držet se toho, co šlo člověku v minulosti dobře, znamená, že se zastaví. Aby šel dál, musí udělat celkovou změnu.“

Let's speak english!

Úspěch Productboardu je založený na nápadu, že když se malé firmy mění ve velké a velké v ještě větší, potřebují mít jinak roztříštěné velké množství informací o svých produktech na jednom místě. Díky tomu pak mohou dělat majitelé a „produktoví“ manažeři lepší rozhodnutí, co má být ve firmě vlastně tím „zlatým vejcem“. Tedy na jaké funkce, služby či produkty se zaměřit, aby byly úspěšné. Program, který umí informace sbírat a ukládat, Productboard vymyslel a dál vyvíjí.

Úspěch jakéhokoliv start‑upu má kromě geniálního nápadu ale spoustu dalších podmínek. Musí třeba umět sehnat dobré lidi. A také proto se v něm v Berlíně i v Praze musí mluvit anglicky. „Jakmile lidé spolu mluví u nás česky, v Berlíně německy, tak máte problém, že neudržíte talenty z ciziny. Nevědí, o čem se bavíte, začnou mít pocit, že jsou mimo,“ vysvětluje Vondra.
Ačkoliv v Česku je několik úspěšných start‑upů jako Kiwi či Rohlík a další firmy Tomáše Čupra, je jich v porovnání s jinými zeměmi málo. Jazyková bariéra může být jednou z překážek, další ale podle Vondry může být i to, k čemu jsme vedeni. „Zakladatel start‑upu musí být vizionář, který bezmezně věří tomu, co dělá, a nadchne i dalších pár lidí. Jenže je otázka, kolik takových lidí naše společnost generuje,“ zamýšlí se. Na vině je podle něj zčásti tuzemské školství, které v mladých lidech nepěstuje sebevědomí.

Kritický je Vojtěch Vondra, i přes své domácí zázemí, k politické reprezentaci. „Fakt se bojím, že se Česko nepřipravuje na budoucnost. Když to řeknu jízlivě, máme tu gerontokracii, která přemýšlí nad dneškem, a ne nad tím, co bude za dvacet nebo sto let. Jak budeme žít,“ míní.
Politika? Šlapání vody bez ambicí

Ve změnu politiky v nejbližší době moc nevěří. Má pocit, že není kde vybírat. „Nikdo se dost nevěnuje vzdělání. Bavili jsme se o tom s tátou, ptal se mě na program Spolu. I když mám názorově ke Spolu určitě nejblíž, řekl jsem mu, že mi nepřipadá moc ambiciózní,“ přiznává. O rodné ODS Alexandra Vondry spolu podle něj diskutují celkem často. „Myslím, že mě často používá jako lakmusový papírek, jak bude jejich program působit na mladé. Mně tam chybí ambice, cíl do budoucna.“

Odpověď, kde má být Česko třeba za deset let, ale Vojtěch Vondra nenašel ani u jiných stran či koalic. „Je to jako šlapání vody. Lepší je snad i špatné vedení než žádné. Kdybych měl říct, kdo se dívá nejvíc do budoucnosti, tak asi Piráti, ale už ne STAN, tam nějaké priority moc nevidím. Všichni v politice mi přijdou unavení, neinspirovaní,“ dodává.

Politické diskuse, stejně jako ty o kouření před dětmi nebo o cyklistech, u Vondrových tak zjevně nebudou snadné. „Často se s otcem rozcházíme, ale taky spolu souhlasíme. Oceňuji na něm, že na rozdíl od většiny lidí dnes umí vyjádřit názor. Svým způsobem je tak vlastně jednoduché se s ním domluvit. Vím, co říká. A díky němu jsem se i já naučil argumentovat,“ vysvětluje Vojtěch Vondra.

Jiná farma. Akvaponii stačí místo hlíny voda a trocha živin z ryb

28. 5. 2021 ▪ 8 min. čtení