Které knížky máte v čase covidu na nočním stolku?

Já to doufejme ňák zmáknu, Baobab, 2009
Já to doufejme ňák zmáknu, Baobab, 2009
Foto: Nakladatelství Baobab

Protože mi chybí cestování, užívám si především postřehy autorek, které s humorem píšou o zemích, kde našly svůj druhý domov. Miluji knížky Marty Kučíkové Italské jednohubky, Italské dvojhubky a Po italsku do hubky. Objevil jsem Ivu Pekárkovou: její Postřehy z Londonistánu jsou plné vřelosti i osobní odvahy žít zcela nekonformní život. A jako otce mě velmi pobavila knížečka nazvaná Já to doufejme ňák zmáknu a sestavená Marcellem D’Ortou, kterou tvoří 60 slohových prací neapolských dětí. Je inspirativní, s jakou lehkostí se děti vyrovnávají s komplikovanou situací svých rodin i města. Tyto knihy ukazují, že se vše dá zvládnout, když lidé neztratí naději, humor a ochotu si pomáhat.

Doporučil byste tedy četbu jako lék na tuhle dobu?

Iva Pekárková: Postřehy z Londonistánu, Mladá fronta, 2015
Iva Pekárková: Postřehy z Londonistánu, Mladá fronta, 2015
Foto: Nakladatelství Mladá fronta

Určitě četbu doporučím, každý si však musí vybrat, co mu v tíživé době pomáhá. Má slabost je italský měsíčník Architectural Digest, z české produkce bych doporučil knihy Ferdinanda Lefflera Žijte ve své zahradě či Zelené pokoje nebo obecně publikace Národního památkového ústavu, které jsou skvělé.

Kterou knihu si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?

Například všechny knihy Umberta Eca, především Dějiny krásy.

Kterou autorku byste rád pozval na skleničku vína?

Teď bych neodmítl setkání s newyorským fenoménem, Fran Lebowitzovou. Zeptal bych se na jediné: jestli by pro mě napsala knížku. Její humor je osvobozující svou upřímností, která přesto nikdy nepostrádá takt.

Anselm Grün: Zastavení mého života – Čím žiji a co se mě dotýká, Portál, 2014
Anselm Grün: Zastavení mého života – Čím žiji a co se mě dotýká, Portál, 2014
Foto: Nakladatelství Portál

A se kterým spisovatelem byste se nebál ztroskotat na pustém ostrově?

S Anselmem Grünem, bavorským benediktinským mnichem, hojně překládaným také do češtiny. Zajímalo by mě, jak zvládá každý den po desetiletí disciplinovaně psát v úzce vymezený čas, který mu zbývá mezi mnoha dalšími povinnostmi v klášteře. Jak se mu podařilo napsat přes 200 smysluplných knih, prodávat je v milionových nákladech, a přesto veškerý výnos dávat na charitu. Jak může být tak výkonný, tak velkorysý, tak lidský, pomáhat tolika lidem, a přesto se nevyčerpat, a to i v pokročilém věku. Nejsem katolík, ale jako člověk je pro mě Anselm Grün velmi inspirativní.

Autorka je publicistka, pracuje pro Nadaci Charty 77 – Konto Bariéry.