Ženy čekají, až si jich všimnete. Mohou být novým zdrojem kreativity

Python znamená anglicky hroznýš, ve světě je ale dnes známější jako velmi populární programovací jazyk, který počátkem 90. let stvořil holandský informatik Guido van Rossum. „Hodně se o něj teď zajímám kvůli automatizaci, zkouším si v pythonu napsat kódy a příkazy, které by mně pomohly s nudnými rutinními povinnostmi,“ usmívá se z obrazovky telekonferenční aplikace Zoom Dita Formánková. Mladá dáma nadšeně vyprávějící o programování může působit trochu neobvykle, ovšem zdání klame – Formánková (za svobodna Přikrylová) věnovala propojování žen s IT světem posledních šest let života. Založila mimo jiné známou vzdělávací neziskovku Czechitas a od loňského září větší zastoupení žen nejen mezi vývojáři prosazuje také v Avastu, nejúspěšnější softwarové firmě z Česka.

Že více žen firmám prospívá, prokazuje řada studií. Například odborný magazín Harvard Business Review nedávno zveřejnil analýzu, podle níž jsou společnosti s větším podílem žen ve vedoucích funkcích ziskovější, vládne v nich lepší atmosféra a bývají společensky odpovědnější. Jenže do této debaty před více než rokem zasáhl covid-19, který doma nedobrovolně uzavřel stovky tisíc dětí a s nimi – ve větší míře než otce – právě jejich matky. „Svým způsobem jsme se vrátili o několik let zpátky,“ říká Formánková, která za své úsilí o rozvoj digitální gramotnosti dostala například Cenu evropského občana udílenou europarlamentem. „Není to ale tak, že je všechno špatně, naopak. Jednak koronavirus otevřel řadě lidí oči a uvědomili si, že poloviční úvazky nebo home office nejsou něco špatného, jednak se zásadně posunuly digitální kompetence lidí, kteří byli k digitalizaci vlastně dotlačeni.“