Které knihy teď máte na nočním stolku?
Nespatříte hada − dětské kresby Josefa Čapka, básně Františka Hrubína a Jana Skácela a dětské sbory Miloslava Kabeláče. Protože mám rád Čapka, Skácela a Hrubína a rád bych tuto lásku přenesl na své děti. A pak také katalog kreseb Václava Hollara, vydaný Alenou Volrábovou, protože Hollar je světový Čech a autorka za svou knihu dostala cenu předsedkyně Grantové agentury České republiky − mimochodem, tu jsme letos obdrželi i my za Souborné vydání díla Bohuslava Martinů. Pak také na mém nočním stolku leží kniha Jan Žižka − Život a doba husitského válečníka. Napsal Petr Čornej. Protože je to fascinující výsledek celoživotní lásky k tématu. A ještě: Alexander Goldscheider − Cílené náhody. Protože Saša je můj kamarád a v textu poutavě zachytil pestrou historii své rodiny. A Lewis Lockwood: Beethoven − The Music and Life. Protože bych to rád stihl dočíst ještě před koncem 250. výročí narození tohoto génia. A nakonec: Franz Werfel − Verdi. Román opery. Protože jsem se chtěl ujistit, že mě toto strhující líčení Verdiho zápasu o pravdu v hudbě zaujme neméně, než když jsem ho četl před lety poprvé.
Máte dalšího oblíbeného spisovatele?
Je jich řada: Kafka a Nabokov pro dokonalou čistotu výrazu, Kazantzakis a Saint-Exupéry pro humanismus, Karel Čapek pro moudrost, Karel Jaromír Erben pro zvukomalebnou naléhavost a neodvratnost osudu…
A jak je to se skladateli? Skutečně je vám nejmilejší Bohuslav Martinů?
Ano. Ve své tvorbě obsáhl spektrum lidských emocí v plné šíři a jako jeden z mála skladatelů 20. století usiloval o krásnou a současně originální hudbu.
Přečetl jste už všechny knihy o Martinů?
Ano, mnohokrát. Za nejlepší považuji Anklänge an die Avantgarde od Ivany Rentschové, úžasný vhled do světa skladatelových předválečných oper.
S Bohuslavem Martinů se vám to už nepodaří. Ale se kterým jiným skladatelem byste rád zašel na sklenku vína?
S Pavlem Zemkem Novákem, protože přemýšlí o hudbě do hloubky, rozumí vínu a má jemný smysl pro humor. Budeme si povídat o hudbě, o vínu a smát se.
A se kterým spisovatelem byste se nebál ztroskotat na pustém ostrově?
S Antoinem de Saint-Exupérym, protože rozuměl lidské duši, a to od dítěte až po zralého filozofa. Navíc uměl pilotovat letadlo. Zeptal bych se ho, proč nikdy nevidíme to, co je důležité.
Moje čtení
