Přestávám věřit v americký sen. Na novém albu se Sufjan Stevens změnil v kazatele, který předpovídá zkázu

Je to zvláštní druh vlastenecké lásky, který v současném evropském prostředí zase tolik neznáme. Když americký písničkář Sufjan Stevens propagoval v roce 2003 album Michigan, první z plánované série padesáti desek, které měly být věnovány všem padesáti amerických státům, pózoval na propagačních fotografiích v obleku ušitém z americké vlajky. Stejnou vlajkou pak často mával i na koncertech.

V tomhle teatrálním vlastenectví sice byla trocha nadsázky, nejspíš ale méně, než by skeptický evropský posluchač čekal. Americké desky, kterých nakonec samozřejmě nevzniklo padesát, ale pouze dvě − k Michiganu přidal Stevens o dva roky později nadšeně přijaté album Illinois −, byly především milostnými dopisy adresovanými nejenom historickým postavám, ale také obyčejným obyvatelům Spojených států, jejichž životy vykresloval Stevens s nebývalým smyslem pro detail.

Textovou preciznost doprovázela na začátku jeho kariéry i preciznost hudební: jednoduché melodie zpívané nevinným vokálem doprovázel multiinstrumentalista Stevens bohatými aranžmá utkanými z hobojů, banja, zvonkoher nebo trumpet.