Aby gramofonové desky vydávaly takový zvuk, jaký mají, bez praskání a hlasitého šumu, je někdy potřeba je vyprat. Otření desky antistatickou utěrkou nebo kartáčkem hlavně u starších elpíček často nestačí, a tak nastupují roztoky a speciální čisticí přístroje. Smysl praček vinylů je desku co nejlépe vyčistit a zároveň ji ochránit před poškozením. Po pokusech s domáckým čištěním u dřezu jsme vyzkoušeli novou profesionální pračku Pro-Ject VC-E.
Přístroj vypadá trochu jako gramofon a také proces čištění vyžaduje podobný rituál jako pouštění desky. Vinyl se položí na "talíř" pračky a připevní se těsnicím krytem. Ten chrání etiketu uprostřed desky před promočením. Pak už stačí na desku kápnout několik mililitrů čisticího roztoku − v balení je ho dost na vyčistění alespoň stovky desek. Roztok se rozetře kartáčkem do motorem roztočeného elpíčka, nechá se chvíli působit a pak se, opět se zapnutým pohonem pračky, kartáčkem vymetou nečistoty. Následně už stačí spustit jen "vysavač" − a během jednoho dvou otočení desky je disk čistý a suchý. Očištění obou stran gramofonové desky trvá něco kolem dvou minut, pak je připravená k uložení nebo přehrávání.
Podíl ruční práce je větší než u ultrazvukových praček, ty jsou ještě dražší. Ostatně ani Pro-Ject VC-E není laciný, stojí kolem 11 tisíc korun. Na první pohled se to může zdát hodně, sběratelé gramofonových desek ale vědí, že profesionální čištění vyjde i na 100 korun za desku. Vyprání je přitom vhodné opakovat jednou ročně a ideální je před každým přehráním. Očista citelně pomůže i úplně novým deskám, jež na sobě mívají papírový prach z nekvalitních vnitřních obalů. Koupě pračky ovšem dává smysl, když máte stovky desek a často je posloucháte, jinak je levnější nechat je vyprat u profesionálů.
V domácí kanceláři jsem testoval novou pračku od Pro-Jectu s oceněním za design týden. Během té doby jsem zvládnul vyprat přibližně polovinu své sbírky desek. Nových i nakoupených za poslední dva roky v internetových aukcích, a také těch, které jsem poslouchal už před nějakými třiceti lety. Všechny desky při přehrávání nejprve čistím standardním kartáčkem z uhlíkových vláken, tak, jak doporučuje gramofonová etiketa. Starší koupené desky standardně čistím před prvním přehráním. Nejprve na sucho kartáčkem od prachu a případných hrubých nečistot, potom s utěrkou z mikrovláken navlhčenou roztokem destilované vody a isopropyl alkoholu s kapkou jaru, který potom "oplachuji" další dávkou destilované vody. Opravdové "praní" tak moje desky zažily poprvé a našel jsem i pár desek, které už něco zažily, ale ještě jsem je nikdy nevytáhl z obalu.
Pokud vás více než popis praní desky, úskalí po cestě a další postřehy kolem péče o desky zajímá to, jak vyprání desky může zlepšit zvuk, máme nejprve několik vizuálních pomůcek, na konci článku je i krátké srovnávací video, u kterého je samozřejmě nejdůležitější zvuk.
Na snímku z Audacity je vidět počítačové zobrazení nahraného zvuku, svislé pruhy přes celý řádek ukazují praskání desky. I přes mou snahu nejsou nahrávky absolutně synchronizované, nepoložil jsem stylus pokaždé na stejné místo na začátku desky, ale rozdíl v množství parazitního hluku je evidentní. A nahoře je deska očištěná kartáčkem na gramofonové desky. Jde o sekvenci, kterou jsme nahráli na video dole v článku.
Kromě analýzy zvukové nahrávky a jejího poslechu je zajímavý i prostý vizuální efekt. Černý vinyl je nejpopulárnější, a na černé je vidět každé zrnko prachu, každý otisk prstu... Vyfotit detail desky na stejném místě je těžší, než by se zdálo (autor je nešikovný), ale něco přibližného se nakonec povedlo.
Na srovnávacím obrázku je přibližně stejná sekce desky, jak ukazuje škrábanec identifikovaný šipkami. Jde opět o stejnou desku Karla Kryla vydanou v roce 1990, tedy třicet let starou, stoprocentně s více než stovkou přehrání. Škrábance zůstaly, ale prach a další nečistoty jsou pryč, a na zvuku je to znát. A znát je to i na nové desce - na spodním snímku je první deska z alba The Wall vydaného v reedici v roce 2016 s možná pěti přehráními za ty dva roky, co ji mám koupenou jako novou. I přes pravidelné čištění kartáčkem a jedno mokré čištění domáckým stylem s mikrovláknem a isopropyl alkoholem se na ni stejně nachytal prach. A i ten může být na zvuku znát, stejně jako statická elektřina, kterou vyprání odstraní.
Než jsem se mohl pustit do velkého prádla, bylo nutné pračku na desky sestavit. To není nic složitého, stačí jeden šroubek, kterým se připevní spodní část mechanismu, který drží desky na ose motoru, který pak deskou otáčí. Další krok je přelepit přes šroubek těsnící vrstvu. Protože jen testuji a pračka půjde zase dál, tak jsem tuto část jen položil na místo bez přilepení. Když se přišroubuje vrchní kryt desky, který chrání nálepku ve středu desky před vlhkem, drží to všechno perfektně pohromadě a poškození čistící kapalinou nehrozí ani tak.
Jde vlastně o krásně jednoduché řešení, které ale postrádá odpovídající míru elegance v porovnání s jinak luxusním vzezřením pračky v hliníkovém designu. Desku totiž "napichujete" na šroub, na který se posléze šroubuje vrchní kryt. S trochou opatrnosti ale deskám nic nehrozí, jen u jedné jsem měl problém, že se nechtěla na trn vejít. Stejný problém jsem měl i na gramofonu. Holt "Płyta winylowa" Wild Hunt Live od Percivalu musí být něco extra. Právě tahle deska byla příklad toho, jak zoufale některé nové desky potřebují vyprat.
Posledním krokem kompletace je pak nasazení hubice "vysavače". Ta je soustružená z hliníku a působí krásně bytelně, stejně jako celá pračka. Hubice, která vypadá tak trochu jako masivní raménko gramofonu má dole uprostřed štěrbinu obklíčenou dvěma sametovými proužky, v balení je i dvojice náhradních. Tyto proužky jsou to jediné, co brání přímému kontaktu vinylu s kovem, takže doporučuji hlídat si jejich stav a pozici. Dobrou zprávou je, že i po přesunutí této sací hlavy nad desku ke kontaktu skoro nedochází, až síla nasávaného vzduchu "přicucne" desku k nástavci. Aby to celé fungovalo, je potřeba ještě připojit napájecí kabel a ten zapojit do zásuvky, ale to se nepočítá.
Před čištěním jsem ale musel provést ještě něco. Aby praní bylo praním, je potřeba tekutina. Pro-Ject v balení má 100ml lahev koncentrátu, který se ředí 1:10 až 1:20 podle stupně znečištění, případně lze výsledný roztok zahřát a zvýšit jeho účinnost, takže stačí ředění jedna ku dvaceti. V balení je vedle lahvičky s koncentrátem také větší plastová láhev se zářezy, ale já jsem si vzal raději k ruce dětskou lahev od sunaru a dávkovač na sirup na kašel, abych měl větší kontrolu nad množstvím spotřebované kapaliny. Na jednu stranu desky se má použít mezi 6 a osmi mililitry roztoku.
Při zprůměrování všech proměnných by měla čistící tekutina vystačit na sto desek vypraných z obou stran. Dá se i něco ušetřit při čištění více desek najednou, přiložený kartáč z kozích štětin totiž nasákne čistící tekutinu po jedné dvou deskách, a pak už jí tolik "nekrade". Další balení roztoku, který neobsahuje alkohol a příjemně voní, přijde na 700 korun za čtvrt litru, za 929 korun je půl litrová lahev, která pak už většině lidí vydrží nejspíše do konce života. Výrobce nedoporučuje používání jiných tekutin, ale zakázat to nemůže.
Samotné čištění je opravdu tak jednoduché, jako v úvodním popisu. Uživatelé mají různé triky, v jakém přesně držet kartáč úhlu, jak dlouho nechat rozetřenou kapalinu působit, jestli čistit v obou stranách kartáčkem a podobně, jestli "vysávat" jedním či oběma směry, a jak dlouho. Výrobce doporučuje čistění kartáčkem v obou směrech a vysávání jedním. Směr pohybu ovládá třípolohový přepínač na boku přístroje, pod ním je vypínač vysavače. Celé je to jednoduché a spínače působí, že ty tisíce přepnutí bez problémů vydrží.
Jedinou nepříjemností při používání takovéto pračky na desky je hluk. Samotný motor otáčející deskou je skoro neslyšný, ale vysavač uvnitř pračky je pekelný. Je sice tišší než u spousty podobných zařízení, ale hlasitostí se vyrovná stavebnímu vysavači, který máme doma. Bylo fajn, že jsem ve stejném týdnu testoval i sluchátka Surface. Rušení okolního hluku vysavač neumlčelo, ale mohl jsem při praní koukat na videa na YouTube a rozuměl jsem, zatímco bez sluchátek polovinu času byl slyšet pouze vysavač. Vysavač přitom primárně desku suší. K čištění pomáhá lehce oněmi sametovými kartáčky a tím, že rychle odstraní tekutinu s roztokem prachu, který by jinak mohl zůstat v drážkách. Stačí dvě otočky, a deska je úplně suchá a může zpět do obalu, ideálně nového antistatického.
Z podrobného popisu je zřejmé, že Pro-Ject VS-E není automatický stroj, který během okamžiku promění celou sbírku gramofonových desek v něco úžasného. Je to nástroj, který ocení hlavně opravdoví fanoušci tohoto archaického hudebního formátu. Ve srovnání s mytím desek ve dřezu je to mnohem šetrnější a pohodlnější. Ve srovnání s obyčejnými manuálními "pračkami", u kterých se desky následně suší ve stojanech připomínajících odkapávače na nádobí je to mnohem rychlejší a ve srovnání s obyčejným kartáčkem je to nesrovnatelné. A samozřejmě dražší.
Po téhle zkušenosti nevytáhnu platební kartu, abych si koupil motorizovanou pračku. Kdybych měl víc času na soustředěný poslech hudby z desek, možná. Pohled na absolutně čistou desku bez zrnka prachu je návykový a kartáček prostě nemá šanci odstranit všechno, a možnost vyčistit desku před každým přehráním zní lákavě… ale za 11 tisíc korun můžu pořídit třeba dalších třicet slušných desek s dobrou hudbou, nebo s malým příplatkem Xbox Series X nebo PlayStation 5.
Porovnání kvality zvuku gramofonové disky po vyprání v pračce na vinyly
Porovnání kvality zvuku gramofonové disky po vyprání v pračce na vinyly
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
