Krásné věci zlepšují svět, prezidenta Číny bych neodmítl. Návrat z Hongkongu přišel akorát, říká šéf Lasvitu

Křišťáloví draci na Saipanu, vznášející se potápěč v Soulu, trofeje pro vítěze Tour de France, skleněné instalace v domech nejbohatších lidí světa. Leon Jakimič s firmou Lasvit splnil to, s čím ji před 13 lety se svým otcem zakládal: že z ní bude globálně působící společnost, která je symbolem originality, špičkové kvality a luxusu. Covidová pandemie jí neublížila, spíš naopak − lidé, včetně těch movitých, zůstali zavření doma, a tak se dali do zvelebování příbytků. Pro rok 2020 očekává Jakimič tržby přes 1,1 miliardy korun, meziročně jde o nárůst zhruba o 5 procent. Budoucnost své společnosti pětačtyřicetiletý podnikatel ale vidí i jinde než ve světě nablýskaných hotelů a kasin nebo na jachtách a v rezidencích miliardářů, které momentálně představují 90 procent byznysu Lasvitu. "Chceme se dostat víc k retailovým klientům," říká. Na podzim proto rozjede e-shop a výhledově otevře i firemní obchody, které budou kombinací prodejny s galerií a showroomem. Jedna věc se ale nemění − srdce Lasvitu tluče na severu Čech v Novém Boru, kde má architektonicky oceňované sídlo, a v Lindavě, kde má sklárnu.

HN: Je to měsíc a půl, co jste s rodinou natrvalo přesídlili z Hongkongu do Česka. Jaký máte z návratu pocit?

Hlavní emoce z žití v Česku je nadšení a tvůrčí pocit, že člověk může být ještě víc součástí firmy. V Hongkongu je důležitý byznys, tady jsem zapojený do kreativní práce. Tady je její srdce. Kulturní rozměr je pro nás důležitý, tím se odlišujeme od konkurence, naši klienti se dozvídají nejen co děláme, ale také jak a proč. Každý výrobek má svůj příběh. Je úžasné sledovat, jak naši řemeslníci, když foukají píšťalou sklo, do něj dávají kus své duše. Vydávají sami sebe. Ale samozřejmě to neznamená, že bych převzal každodenní řízení, na to tady máme tým.