Když nejznámější český cestovatel rakousko-uherské éry, lékař Emil Holub, dorazil v 70. letech 19. století do divočiny kolem řeky Zambezi, pojmenoval jako správný vlastenec některé přírodní útvary na počest významných krajanů: Jungmannovu pánev, Náprstkovy výšiny, Žižkovo sedlo. Po návratu do Prahy začal propagovat myšlenku kolonizace částí jižní Afriky českými osadníky. Stejně jako mnohým dalším buditelům se mu nelíbilo, že tisíce Čechů se tehdy vystěhovávaly do Severní Ameriky. Obával se, že v tamním tavicím kotlíku se jejich národní identita rychle rozpustí. Holub věřil, že mezi černými "nedovzdělanci", jak africké domorodce v souladu s dobovou rétorikou nazýval, bude český živel dominovat, vybudují se tam české školy a melodická slovanština se rozšíří do chýší v džunglích a buších.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se