Šťastnou cestu

Vrhl jsem se do zahradničení na plné pecky, jak to mám rád, a neuvažuju o tom, že bych si k téhle práci přidal zase trénování, protože fyzické práce mám dostatek a čerstvého vzduchu také," říká Tomáš Dvořák v rozhovoru, který otevírá toto číslo. Je to poslední magazín ego!, po více než pěti letech se mění formát pátečních Hospodářských novin a vy příští týden dostanete už i jejich novou přílohu.

Pro tento okamžik jsme si nemohli vybrat vhodnější příběh. Tomáš Dvořák, několikanásobný mistr světa v desetiboji, byl před lety mezinárodní hvězdou. Zdálo se, že atletiku má na celý život a bude se jí věnovat i po ukončení aktivní kariéry. A také že věnoval. Nejprve trénoval mladé talenty, posléze se stal šéftrenérem českých atletů a ještě na stadionu pracoval s jednotlivci, až definitivně zakotvil v kanceláři atletického svazu. "A tam mě to zválcovalo," vysvětluje a dnes už s nadhledem líčí, jak mu skoro deset let trvalo, než si to uvědomil. Pak to byl ale čistý řez. Pověsil tretry i kravatu na hřebík, oblékl montérky a vyrazil s kamarádem, který vlastní zahradnickou firmu, za prvním klientem. V partě zahradníků začínal jako kameník, od letošního února je už spolumajitelem firmy. "Kromě obsluhy bagru a svářečky zvládnu úplně všechno a ten zbytek se chci také naučit," směje se a o svou budoucnost se nestrachuje. Naopak, těší se na další krásnou zahradu.

Ano, všichni to dobře víme, mockrát jsme tu otřepanou frázi četli, slyšeli. Změna je život. Jenže seberte k ní odvahu, že. Někdo ji − jako Tomáš Dvořák − hledá celé roky, jinému stačí jeden silný impulz a už se uvolňuje lavina nových nápadů. Ať tak nebo tak, ať dříve nebo později, najednou je ten moment tady. Nadechnete se. Okolo ticho, klid. Bezvětří… A pak už zbývá udělat jen ten jeden krok.

Tak šťastnou cestu, ať už se právě vydáváte kamkoliv!