Všecko zlé je...

Přece jen ten nouzovej stav je k něčemu dobrej!"

"K čemu, prosím vás?"

"Třeba moje dcera už nevysedává v baru."

"Hm…"

"Se teď zeptáte, kde teda vysedává, že jo?" Oči nad rouškou se smějí, když mi − píp − markuje rajčata.

"A kde teda vysedává?" vracím ze slušnosti nahrávku a − píp píp − přidávám do tašky jogurty a tvaroh.

"Doma sedí. Vokna vomyla, vygruntovala, jo, čumí taky do bedny, ale furt lepší, než když se vracela každej den nad ránem. Co naplat, že si na dýšku vydělala slušný peníze, když je po šichtě hned v tom samým baru propila. Hučeli jsme do ní horem dolem," sype skoro v synkopách − píp píp píp −, okurky, pomeranče, chleba. "Všecko marný. Až virus zabral. Bar zavřeli, brigádníky rozpustili."

"A z čeho teď bude vaše dcera žít?" pípnu při placení.

"Bóže, tolik práce je všude!" Modrá rukavice s čtečkou opíše celou sámošku, ulici, město, zeměkouli. Mít čárový kód, pípáme všichni. A taky jo, cestou domů si pískám a povznesená nálada mi vydrží až do večeře.

"Co nám tahle blbá doba dá asi dobrýho?" zkouším vykopáváka už nad salátem.

"Dobrýho?" tři páry očí si mě změří, až se leknu, že vyrazí hledat teploměr. Ale píp! Snad to byl on. Kouzlo funguje i bez čtečky.

"Pondělní přednášku nemáme v 7:30, ale v devět. Netrvá tři hodiny, ale dvě a stejně všechno stihneme. A přehrát si ji beztrestně můžou i ti, co zaspali! Semináře jsou výživnější, knihovny paradoxně přístupnější a některá nakladatelství nám dávají zdarma učebnice on-line," vypočítává po akademicku ta starší. "Fránina je veselejší, matika přehlednější a kámoši sdílnější. Nestíhám odpovídat, chatovat," přidá se mladší.

"Dveře v metru se otevírají bez doteku a támhle v parku roste rouškovník! Na rohlíky si v obchodě nikdo už neodváží sahat holýma rukama. A na netu jsme viděli představení, který je roky vyprodaný." To už se skoro překřikujeme.

"Lidi jsou ohleduplnější. A milejší! Pekař nám schoval kvásek. A soused věnoval slivovici. A kdy jsme si vlastně naposledy takhle dlouho povídali?"

Píp, půlnoc. Radši si do mobilu nacpu ještě připomínku: Zaskočit hned ráno do sámošky − a poděkovat.