Editorial

Za chvíli budu mít schůzku s adeptkou na naši britskou pobočku. Je už nevím kolikátá, nemohu tam sehnat schopného člověka. Před deseti patnácti lety to bylo naopak. Když jste mladému člověku nabídla místo v zahraničí, bral jej všemi deseti. Teď v cizině pobudou maximálně rok, při studiích, a pak se vrací, protože tady se žije lépe," říká David Karásek v úvodním rozhovoru tohoto čísla.

Zrovna tato odpověď uznávaného designéra a spolumajitele firmy mmcité, jež vyváží městský mobiliář do nejrůznějších zemí světa, mě překvapila snad nejvíce. Mladí Češi nechtějí žít v zahraničí?

Ale nešlo mi dost dobře polemizovat. Jak si tak rychle − při rozhovoru, tváří v tvář − vycucat z prstu fakta, statistiky, čísla, že? Nakonec jsem ale odpověď na tuto otázku našla, a to vlastně jen o několik stránek dál v tomto magazínu…

Dvakrát ho nepřijali na pražskou DAMU a jednou na brněnskou JAMU. A tak se Antonín Holub, syn herců Barbory Hrzánové a Radka Holuba, rozhodl odjet do Paříže.

V Mekce evropské kultury se dnes učí muzikálovému herectví a je natolik vytížen, nadšen, okouzlen a pohlcen řemeslem i pařížskou atmosférou, že ani koronavirus jej nedonutil vrátit se v čase karantény domů.

Přesně tak to má i Pavel Krejčí, který v Hongkongu píše doktorandskou práci. Oproti mladšímu a ještě hledajícímu Antonínovi si je však už také naprosto jist, že se ani po získání doktorátu domů nevrátí. V Praze vystudoval historii a práva, pět let pracoval na ministerstvu životního prostředí a právě tahle bezútěšná zkušenost jej do jisté míry nasměrovala na druhý konec světa.

Uplatnění za hranicemi Česka, nejlépe v evropském prostoru, bude hledat po ukončení studia na Kolumbijské univerzitě i Dominika Perlínová, naopak Laureen Höllge po letech strávených v Singapuru či Budapešti se těší do Česka. A Tereza Höferová a Ondřej Policar? Ti už doma pracují a zahraniční studia berou jako dobrodružství.

Je to skóre vyrovnané. Čtyři z osmi mladých lidí, které jsme oslovili a kteří zvolili studium v jiné zemi, svou blízkou budoucnost plánují mimo hranice České republiky, čtyři naopak o kariéře v zahraničí neuvažují.

Prostě fifty fifty, pane Karásku.