Editorial

Čichat k pacientům radil kolegům už starořecký lékař Hippokratés. A sám to také dělal. Podle odéru prý dokázal rozpoznat, zda je člověk zdravý, nebo nemocný. Není známo, kolik doktorů tuto metodu praktikuje dnes. Ve světě se však cvičí stovky, možná tisíce psů, kteří takovou diagnostiku mohou provádět účinněji a s větším nadšením než jejich dvounozí majitelé.

Jedno výcvikové centrum je v severomoravské Kopřivnici a chodský pes, němečtí ovčáci, border kolie i další chlupáči včetně jednoho voříška tam trénují, aby dokázali z "pachových konzerv" lidí rozpoznat, kdo z nich je v pořádku a kdo ve velkém ohrožení. Psi podle svých cvičitelů − a také podle řady zahraničních výzkumů − dovedou vyčichat v lidském těle nádor. Vybaveni k tomu jsou. Náš "nejlepší přítel" má v čenichu přes 200 milionů čichových čidel, zatímco člověk pouze pět milionů, navíc výrazně horší kvality.

Nejeden vyléčený onkologický pacient už v médiích vyprávěl o tom, že nebýt jeho psa, dopadlo by to s ním asi špatně. Čtyřnožec totiž strkal čumákem do určitého místa pánova těla nebo třeba jevil přehnaný zájem o jeho dech, až to majiteli zvířete přišlo zvláštní a navštívil − naštěstí včas − lékaře.

Právě aby nezůstalo jen u dohadů, případně mazlíčkovského kýče, testují zvířecí dovednosti týmy vědců i dobrovolníků ve více zemích světa. Výsledky jsou různé, ale nadějné, i když ani pro zkušené psí čichače to není jednoduchý úkol.

Vyčmuchat zásilku kokainu nebo pervitinu, drog s víceméně stejným složením, je pro psa mnohem snazší než rozpoznat nádor, jenž může mít u každého člověka odlišné chemické složení.

Přijde po éře kanárků v dolech, kteří ještě v první polovině 20. století dokázali horníky varovat před jedovatým plynem, období psů v ordinacích a nemocnicích? Nebo spíše vědci podle psího vzoru vyvinou supervýkonný elektronický čenich? V zodpovězení těchto otázek by chtěl svým výzkumem pomoci rovněž tým kopřivnických dobrovolníků.

Přejeme inspirativní čtení.