Ze začátku se jí to líbilo. Byla úplně nadšená z Richardovy potřeby, hlasitě proklamované, "mít vždycky něco trochu lepšího". Kdepak, nekvalitní věci, služby a ostatně i lidé, to nebylo nic pro Richarda. Tohle jí vykládal a zíral na ni přes okraj vysoké skleničky Krugu, protože Richard by přece nic jiného nepil a ani jí by se neodvážil nabídnout nic obyčejného. Richard vždycky potřeboval to lepší, to dražší, to kvalitnější. V tom okamžiku už asi byla maličko lízlá, takže se vznášela na obláčku a jeho řeč k ní doléhala jakoby z velké dálky, ostatně to bylo fuk. Mnohem hlasitěji na ni křičely věci: lahev šampaňského, o kterém jen tak mimochodem prohlásil, že stálo čtrnáct tisíc. Tahle restaurace ("Tady nepotkáš žádný socky, tohle je exkluzivní, VVVIP, jen pro zvané, víš?"). Nebo hodinky, co měl na zápěstí − "Patek Philippe. Míval jsem Rolexky, ale ty dneska má už každej. Já potřebuju něco trochu lepšího".

Zbývá vám ještě 80 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se