Velká vizita Josefa Veselky: Soumrak bílých mužů

Před nedávnem jsem přednášel na kongresu v Bostonu. V sekci vyzvaných řečníků nás bylo více, možná deset. Samí muži ve středním a vyšším věku. A ještě cosi nás spojovalo – bílá barva kůže. Byli jsme homogenní skupinou pánů, kteří mají více než polovinu života za sebou a většina ho prožila ve světě, jenž se obecně označuje jako Západ.

Můžete se zeptat: A co je na tom zajímavého? Vždyť muž statisíce let pracoval na tom, aby byl na vrcholu potravního řetězce, a před několika tisíciletími se mu to konečně podařilo.

Bílý homo sapiens si dokonce podmanil i ty, kteří měli jinou barvu pleti, a přinejmenším v Americe je dvě stovky let držel v otroctví. I když ho později zrušil, nastolený stav měl k opravdové rovnoprávnosti daleko. 

A nesmíme zapomenout na ženy, ty byly vůbec jeho majstrštykem. Jim upíral svobody a práva, která sám u sebe považoval za samozřejmá. A ne stovky, ale tisíce let. Tak proč by bylo něco divného na tom, že v prestižní sekci se na mezinárodním kongresu objeví pouze bílí muži?

Jenže druhý den, když jsem předsedal sekci mladých kardiologů, se tam bílý přednášející našel pouze jeden. Tedy přesněji řečeno – se tam našla. Byla to lékařka z Mayo Clinic, nejvýznamnější medicínské instituce světa. Tím byl výčet přednášejících bělochů ukončen, zatímco Indové, Číňané, Pákistánci nebo Korejci obstarali zbytek programu. Většina z nich působila v prestižních amerických medicínských institucích a vypadali, že práce jako taková jim příliš nevadí. Zřejmě ani přesčasy ne.

Podíváme-li se na to, koho nyní vychovávají americké univerzity (mimochodem zcela ovládající celosvětové žebříčky nejlepších institucí svého druhu), pak zjistíme, že počet zahraničních studentů se za deset let přibližně zdvojnásobil a mladí z Indie, Číny a Jižní Koreje tam představují více než polovinu všech neamerických posluchačů.

Jako bílý muž bych se rád mýlil, ale při cestování po světě se nemohu ubránit dojmu, že evropský vztah k práci je podstatně jiný než je tomu v současné Asii. A pokud už nenastal náš soumrak, tak se přinejmenším sešeřívá.