Moje čtení: výtvarnice Lucie Dvořáková

Které knihy máte na nočním stolku?

Román Vlny od Virginie Woolfové a pak také její životopis od literární historičky Alexandry Harrisové. Woolfová mě nepřestává ohromovat, je to fascinující osobnost a obdivuji i její odvážnou povahu.

Máte nějakého zvláště oblíbeného autora?

Je to právě Virginie Woolfová. K jejím knihám se ráda vracím a její způsob vyprávění mi pomáhá urovnat si myšlenky.

Co jste četla, když jste byla malá?

V dětství jsem četla hodně − možná i víc než v dospělosti. Když mi bylo sedm let, vyšla knížka Jiřího Koláře V sedmém nebi s ilustracemi Vladimíra Fuky. Ta byla moje nejoblíbenější. Později se mým favoritem staly Petiškovy Staré řecké báje a pověsti. Antické příběhy jsem intenzivně prožívala a kreslila si k nim vlastní ilustrace. Když jsem pak o mnoho let později dostala nabídku báje ilustrovat, vlastně se mi tím splnil velký sen.

Co si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?

Jelikož jsem ilustrátorka, nejvíc se těším na každý nový rukopis, který si "musím" přečíst a pak pro něj vymyslet výtvarnou podobu. Tyhle momenty prvního setkání s knihou jsou důležité.

Se kterou autorkou byste ráda zašla na skleničku dobrého vína?

Nejraději bych se sešla s Virginií Woolfovou, třeba v kavárně Slavie na Národní.

Myslím, že bych se jí asi neodvážila na cokoliv zeptat, jen bych poslouchala.

A se kterým autorem byste se nebála strávit desetihodinový let nebo byste si s ním troufla ztroskotat na pustém ostrově?

Představa desetihodinového letu je pro mě nesnesitelná, zajímavé by ale určitě bylo strávit ho na prostředním sedadle mezi Elfriede Jelinekovou a Michelem Houellebecqem a poslouchat, jak moc se jejich debata vyhrotí. Pokud bych ztroskotala na pustém ostrově, tak jedině s cestovatelem Otakarem Batličkou. Jeho dobrodružné povídky, původně otiskované v Mladém hlasateli, jsem jako dítě četla moc ráda. Naivně věřím, že by nás oba zachránil.

Co čte výtvarnice Lucie Dvořáková

Foto: archiv vydavatelství