Faux pas Ireny Jirků: Třetí neděle adventní

Zatracený Vánoce! Že s tím nedaj už pokoj."

Zavřu oči a soustředím se na vůni kávy, co mi ji tak pěkně našlehal ten milý chlapec za barem. Jenže to nejde. V reproduktoru začal nesmrtelný trubadúr snít o bílých Vánocích a David na druhé straně stolu brunátní.

"Prej že bílý! Venku cvrlikaj ptáci, osm nad nulou, kvete zlatej déšť a v rádiu vedou furt ty stejný kecy o závějích a purpuře na plotně. Fuj, nikdy mi nevoněla!"

Nemá smysl mu to vymlouvat, foukat do rozžhavených uhlíků. Vzplál by jasným plamenem a dal by mi přednášku o konzumním běsnění a falešných prorocích k tomu.

"A ty už zase pečeš rohlíčky, že jo?"

"Tak to si teda vyprošuju. Rohlíčky nikdy!"

"Aha, si to pletu. Ty máš vlastně úchylku na medový perníčky."

"To nepopírám. Dělali jsme je zrovna včera. Musej odležet, aby do Štědrýho dne změkly. Vždyť už bude třetí neděle adventní."

"Bože! Tak racionální ženská a plácá cukroví, vine věnce a zpívá koledy. Proč lpíš na těch úchylných tradicích?"

"A proč ty, tak racionální, zase lpíš na třech domácnostech?"

Vyletělo to ze mě, ani nevím jak. Asi že se obul do našich perníčků. Měříme se přes stůl, až se začnu bát, kterou že křiklavou kouličku, co se támhle houpe na umělým stromečku, po mně mrskne. Pak se rozesmějeme. Na celé kolo, teda kavárnu. Hipster za barem přestane ťukat do mobilu, trubadúr kníkne uprostřed belcanta a zmlkne. Smějeme se, protože vím, proč David nemá rád Vánoce. Koneckonců i přestřelka s perníčky a purpurou patří ke každoročnímu rituálu, který spolu tak rádi provozujeme.

"Tak jak to máš letos vymyšlený, milej Davide? Na Dlouhou noc pobudeš u přítelkyně Martiny, Štědrej den strávíš s manželkou Lucií a dětmi a na Boží hod nocuješ u krasavice Petry?"

Vždycky mě baví tuhle otázku položit. Můj chytrý a vzdělaný kamarád zvážní a pak se začne zase vyptávat, jak to ženské vlastně o těch pitomých Vánocích mají. Tři domácnosti jsou totiž nejen tři sady dárků, tři kapři a tři mísy salátu, ale i třikrát nevyřčené (nebo vykřičené) výčitky. A s těmi si David jaksi neví rady.

"Pitomý Vánoce," usměje se však tentokrát někam za moje záda a vystřelí ze židle. Jak jinak. Je nádherná, stojí na prahu. Dvacetiletá laň s košíkem napěchovaným jmelím.

"Rád bych ti představil Zuzanku," uculuje se David. "Už to všechno vymyslela. Nakoupila dárky a na Štědrej den je spolu rozvezeme. Polívku si dám s Martinou, kapra s Lucií, dezert s Petrou. A sklenku šampaňskýho o půlnoci se Zuzankou… Tak ahoj. A šťastný a veselý!"