Velká vizita Josefa Veselky: Quo vadis, člověče?

Když uvažuji o historii, pak si ještě jakžtakž dokážu představit svět před čtyřmi a půl tisíci lety. Samotná existence homo sapiens je však asi padesátkrát, a Země dokonce milionkrát delší. Moje představy o lidské historii jsou tedy pouhou miliontinou toho, co naše planeta skutečně zažila. A co teprve délka lidského života, ta v porovnání s historií neznamená vůbec nic.

A přesto se zdá, že i jen za poslední dekády se s homo sapiens cosi historicky významného stalo. Dokázali jsme vyvinout zubní, sluchové i zrakové implantáty, přičemž výměna zdegenerovaných očních čoček je jedním z nejčastějších chirurgických výkonů vůbec. Do tepen přivádějících krev do mozku, srdce, končetin či ledvin běžně implantujeme kovové trubičky tvořící jejich vyztužení a zajišťující dostatečný přítok krve všude, kam je třeba. Pokud se nejdůležitější tepna v těle, aorta, rozšíří natolik, že hrozí prasknutím, umístíme do ní protézu, která její funkci převezme. V podklíčkové oblasti nosívají především starší lidé zašité minipočítače, jež monitorují srdeční funkci, a pokud se jim na ní něco nelíbí, dají srdci podnět k akci. Páteř si necháváme vyztužovat a narovnávat systémem kovových nástrojů a nosné klouby měnit celé. A pokud nějaký orgán nutný k životu definitivně selže, můžeme jeho funkci nahradit strojem nebo v lepším případě dárcovským orgánem, který coby náhradní díl umožní pokračování života svého hostitele.

Všechny tyto změny však stále nepředstavují katarzi, kterou můžeme očekávat v souvislosti s příchodem umělé inteligence do našich životů. Výše uvedené technologie totiž můžeme charakterizovat jako velmi efektivní stroje, které většinou mají jen minimální autonomii ve svém rozhodování. To se změní a v budoucnosti budeme žít v symbióze s inteligentními přístroji, které budou nejen optimalizovat činnost určitých orgánů, ale zřejmě nabídnou komplexnější formu pomoci a řízení organismu, rychlejší vzájemné sdílení informací, či dokonce kolektivní lidské vědomí. Takto vybavený homo sapiens bude mít neskonale větší potenciál, než jsme si dosud byli schopni představit.

K tomu bezpochyby přibudou genové manipulace umožňující nejen léčbu dědičných chorob, ale samotné vylepšování lidského rodu. Slovo kyborg (kybernetický organismus) pak dostane reálný obsah a lidské bytí zcela novou kvalitu i délku.

Možná vás to děsí, ale dnešní děti se toho pravděpodobně dožijí.