Neklidná zóna Jana Bartáčka: TransBerlin 2019

Nechal jsem se přeoperovat na dítě. Na jedné soukromé klinice mi to za dvě a půl výplaty udělali během pár hodin celkem slušně. A stal jsem se aktivistou. Není nutné vysvětlovat proč ani vyslovovat to známé severské jméno, jež mě k zásadní proměně inspirovalo. Dnes je třeba burcujících činů, vlastně už jakýchkoliv. Mužský rod jsem si ovšem ponechal, i když přiznávám, že coby nezralá subtilní femina bych měl se svými kampaněmi větší dosah.

Zkušební aktivistický provoz jsem zahájil misijní cestou do Berlína s přáteli, do čtvrti Schöneberg. Ubytovali jsme se poblíž Nollendorfplatzu. Náměstí je centrem místní LGBT komunity, a tak nás ani nepřekvapily výlohy plné bizarních oblečků, sexuálních pomůcek a erotického prádla, stejně jako zdejší vyhlášená kavárna Romeo und Romeo.

Odvážně jsem vešel dovnitř a svou lámanou němčinou zvolal: "Jsem Posel z Prahy, moji bratři a bratři, a jen jsem vás přišel pozdravit. A říct, že i my, ti z druhé strany všemocné řeky Lásky, co se nám líbí ženy, jsme s vámi. Jako důkaz solidarity jsem si dnes stahováním asijského filmu Pěkný boxer srazil baterii v mobilu na čtyři procenta. A vidíte…," začal jsem obcházet stolky a ukazovat lidem telefon, "… furt se drží na čtyřech procentech. Neuvěřitelné! Tady na Nolle! Prostě neklesne ani nestoupne. Tady se nachází ostrov jistoty v jinak bouřlivém světě nevraživosti. Chraňte si ho! A večer v Hafenu!"

Hafen, česky Přístav, byl nedaleký noční podnik. Překvapilo mě, že se svou čtrnáctiletou vizáží jsem neměl problém do něj kolem jedné v noci s přáteli vstoupit, abych pokračoval v kampani. Vytáhlé "transvyhazovačky" celé v černém − minisukně, paruka, síťované punčochy a lesklé boty na vysokých podpatcích − se na mě usmívaly/i (fakt nevím, jaké i/y), jedna mě dokonce pohladila po vlasech se slovy "Schöner Junge". Nejspíš nás měli za veselou liberální rodinku.

Uvnitř bylo narváno, interiér rozzářený světly a třpytivými odlesky pulzoval jako krví napěchované srdce s několika rafinovaně vestavěnými síněmi a komorami. Našli jsme si uvolněný koutek a objednali drinky. Pak jsem poklepal na holé rameno souseda v bílém nátělníku. Otočil se ke mně a já spustil: "Bojuji proti změnám klima…," nešlo to doříct, neboť muž začal zpívat a rukou nás vybízel k tanci. "Nein, nein… Jsem z hnutí MeNever a bojuji proti změnám klima… Klimakteria."

"Wunderbar!" zařval mi do ucha a pokračoval: "Já zas bojuju za právo na tři nevěry v manželství. Těch našich, duhovejch, samozřejmě. U vás dětí by se to asi měnit nemělo. Zatím." A pak už byl slyšet jen jeho nekonečný smích.