Převaluje se. Sem a tam. A je tichá, až tajemně nehmatatelná. Ve městě, v přírodě. Ale hlavně na samotě. Tam, kde přirozený koloběh věcí a klid nenarušuje hluk metropole a lidí vetřelců. Jako by nás ta sestava malých vodních kapiček rozptýlených ve vzduchu chtěla uklidňovat. Anebo varovat. Stojíte kousek od ní, ovšem dotknout se jí nemůžete. Snad jedině ve snech. Ostatně, snění jde prý lidem při pohledu na mlhou zahalená místa dobře. Právě teď, na podzim, je všude kolem. Stačí si na ni jen počíhat. Vypravit se na opuštěná místa v horách a tam se dlouze zasnít. Nemusíte kvůli tomu jezdit daleko. Ani se na to složitě připravovat. Prostě si jen vyhlédněte správný den, který strávíte sami s mlhou. Bývá to inspirující, až fascinující.

Za mlhou
Foto: Tomáš Tesař
Za mlhou
Foto: Tomáš Tesař