Ještě nedávno jsem si myslela, že nejhorší den v týdnu je pondělí. Každý na něj nadává, kroutí očima, připravuje hektolitry kafe do zásoby. Omyl. Mnohem horší je den, který pondělku předchází. Neděle je totiž jedna velká lež.
Tak schválně: kdy naposledy jste v neděli opravdu nic nedělali? To je absolutně bez šance, krčím odevzdaně rameny zase takhle jednou při neděli − poté co jsem právě vyluxovala, utřela prach, vyšůrovala koupelnu, odnesla tříděný odpad do kilometr vzdálených kontejnerů a pověsila prádlo. Ještěže nežehlím, což mimochodem dodnes považuji za jedno z nejlepších životních rozhodnutí vůbec. Vyzkoušejte, nebudete litovat. Nemáte zač.
V neděli obvykle také něco končí. Například víkend. Nebo dovolená. Málokdo si bere dovolenou od středy do středy, takže nad vidinou několikahodinového kodrcání z moravských sklepů po dé jedničce krátce zapláčeme pro jistotu už v sobotu. A když se nakonec přidá kocovina, absence klimatizace a okénko, jež nejde zavřít, je to zkrátka "sen".
Hurá, neděle je tedy zároveň dnem návratů. K nově usazenému prachu, rozkousaným botám od uražených domácích mazlíčků a prázdné ledničce. V tom horším případě v ní nacházíme několik zapomenutých nazelenalých pokladů.
Na neděli s chorobnou oblibou také odkládáme všechno, co jsme přes týden nestihli. Je to přece den volna, takže je na cokoliv spousta času. Na nákup, týdenní plánování, přípravu svátečního oběda, návštěvu babiček. "Nemáš hlad? Chceš přidat? Vždyť jsi snědla jenom dvanáct knedlíků, tři řízky a půlku bábovky!"
Neděle je rovněž ideální příležitostí pro vymýšlení osvětových předsevzetí, která vydrží v průměru následujících dvacet čtyři hodin. Od zítřka se nebudu stresovat, budu šetřit, začnu pravidelně jíst a sportovat. Takže v neděli večer si ještě naposledy objednám pizzu a sáhnu po vývrtce. Nedá se nic dělat, mňam do háje.
Jeden kamarád je na tom s nedělí dokonce tak špatně, že se rozhodl popřít její existenci. "Neděle není. Je jenom nedělí a je sakra špatný," má v tom jasno a má pravdu, chlapec, který tak dokonale vystihl schizofrenní okamžik přežitých konců a nových začátků.
Nebuďme ale přehnaně depresivní, ono to s tou nedělí nakonec tak zlé nebude. Naopak doma bude zase na pár dní uklizeno, navařeno a celý kolotoč se může roztočit nanovo. Nebude to lehké, ale třeba si tu neděli nakonec oblíbíme. Já na tom alespoň zkusím zapracovat. Tak ať každý den stojí za to.
