Nechat myšlenku přijít, ale nechat ji také odejít... Křesťanská meditace jako cesta k sebepoznání

Karmelitskou ulicí co chvíli profrčí tramvaj. Zahouká sanitka. Zahlaholí některý z návštěvníků kostela Panny Marie Vítězné, což jsou teď v létě nejčastěji mladí cizinci potulující se Prahou. Sem se přišli podívat na sošku Pražského Jezulátka. V místnosti vedle hlavní chrámové lodi, kde sedí nebo klečí asi desítka strnulých postav, je otevřené okno, kterým sem doléhají ruchy zvenčí. Přítomní mají ovšem za úkol nevěnovat jim pozornost. Zrovna tak se jejich mysl nemá chytat myšlenek, které se v hlavě neustále rojí jako hejno much: "Odpověděla jsem na ten e-mail, co přišel ráno? Když jsem mluvila naposledy se sestrou, zněla nějak divně. Až skončíme, musím do lékárny. Venku zvoní tramvaj."