Velká vizita Josefa Veselky: Tenkrát na Východě

Vystupuji z letadla a dnes už poněkolikáté bojuji s vlastními předpojatostmi. Maminka totiž říkávala, že mě "pošlou na Sibiř", když budu zlobit. A děda tou nekonečnou pustinou postupoval coby legionář směrem na Vladivostok, aby se cestou kolem světa dostal zpátky domů. Také proto jsem se do této části světa chtěl podívat.

V Novosibirsku mě vítá podivná mlha. Místní vysvětlují, že kdesi hoří obrovská plocha tajgy a dým spojený s městským smogem vytváří neprodyšnou poklici nad téměř třímilionovou metropolí. Hned od začátku tak máte dojem všudypřítomné "ušmudlanosti". Nemocnice je ale relativně nová a především federální, což jí zajišťuje slušný rozpočet. Vybavení vypadá hůře než budovy, přesto vše dohromady navozuje o dost lepší dojem než město jako celek.

Lidé jsou milí. Jen otevřu pusu, hned reagují na mou neobratnou ruštinu a snaží se mi vyjít vstříc. Pracoval jsem už v Moskvě i Petrohradu a ti místní se mi zdají nejméně vybroušení, o to více však přímí a neformální. Dva dny s nimi trávím na sále a pomáhám jim s novým způsobem léčby. V hlavě přitom řeším, jak by to asi vypadalo, pokud bych se posunul o dvanáct časových pásem, a ocitl se tak třeba na americkém Středozápadě.

Je mi jasné, že všechna podobná hodnocení jsou subjektivní a nikdy nemohou přesně vystihnout mnohotvárnost životní reality. Američané by v přímém kontaktu byli mírně formálnější a výrazně pozitivněji naladění než Sibiřané. Většinou by se důsledněji řídili zažitými pravidly, čímž by si však zužovali koridor možných řešení komplikovaných si­tuací. Na druhou stranu se u nich člověk může spolehnout, že se stále pohybují v seriózně probádaném terénu známých postupů, a co věda objevila, to udělají. Přinejmenším proto, že na to mají peníze. To doktory bojující uprostřed Sibiře s věčným nedostatkem prostředků život naučil improvizovat a pomoci si za každé situace. Jak to však na chudších místech zeměkoule bývá, kdesi uvnitř cítíte, že mají menší respekt k pacientům a možná i mezi sebou navzájem.

To hlavní zjištění je však stále stejné: ať už jsem pracoval kdekoliv ve světě, šikovné lidi jsem potkal všude. Fráze to není ani trochu. Dokonce ti nejšikovnější nebývají těmi nejznámějšími.

Celé to přemýšlení o dvou velkých národech člověk podniká hlavně kvůli tomu, aby tam někde našel i nás samotné. A můj odhad se dá vyjádřit faktem, že se nacházíme pět časových pásem od Novosibirsku a sedm od Středozápadu. Nicméně připouštím, že jak v tomto pokusu o hodnocení, tak v celém sloupku jsem se pohyboval na tenkém ledě.