Žít mimo domov. Klára Chábová pomáhá dětem zvládat odchod z ústavní péče

Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým. Takové je motto Kláry Chábové, která se rozhodla nebýt lhostejná k dětem z dětských domovů. Už dvanáct let vede spolek Mimo domov, v rámci kterého dětem pomáhá lépe zvládat odchod z ústavní péče a začlenění do společnosti. „Děti mají nízké sebevědomí, nevěří si, jsou vykořeněné a chybí jim osoba blízká, na kterou by se mohly obrátit. Potřebují podporu, bezpečný prostor a porozumění. Když s nimi jednáte na rovinu a ony zjistí, že je nechcete poučovat, spolupracují,” říká.

Klára Chábová přitom původně vystudovala žurnalistiku a v minulosti skutečně působila i jako novinářka a scenáristka. Několik let se věnovala také marketingu a na mateřskou dovolenou odcházela z banky. S problematikou dětí žijících v dětských domovech, z nichž později vstupují do světa dospělých, se poprvé setkala při tvorbě seminární práce, jejímž tématem byla propagace neziskové organizace. „Pracovala jsem tou dobou jako scenáristka TV Prima a do vysílání tehdejšího pořadu Prima jízda jsem si jako hosta pozvala herečku Táňu Vilhelmovou. Vyprávěla o svých výjezdech za dětmi do dětských domovů a mně se to moc líbilo. Překvapilo mě, že se jedná o odložené děti, které většinou mají rodiče, a chtěla jsem zjistit více,” vypráví Klára Chábová.

Laskavec, červenec 2019: Klára Chábová

Přihlásila se proto jako dobrovolnice do neziskové organizace, pro kterou začala reálně pracovat. „Seminární práci se mi díky této zkušenosti podařilo dokončit a od té doby tématu dětských domovů stále více propadám,“ líčí s tím, že vlastní projekt Mimo domov byl dalším krokem, jak se v neziskovém sektoru realizovat a dostat se k finančním prostředkům potřebným na jeho aktivity. Těch pak začalo rychle přibývat.

Kdo se s dětmi z dětských domovů nikdy nesetkal, často netuší, jak těžké pro ně je začít žít vlastní život. 

Tým spolku dnes tvoří sedmnáct lidí a jak jeho zakladatelka říká, většina z nich se zná už pěknou řádku let. „Realizujeme výjezdy do dětských domovů, organizujeme zážitkový festival OUT of HOME, kde dětem představujeme nejrůznější profese a volnočasové aktivity v prostředí reálných firem a institucí. V současné době připravujeme velký projekt, kterým je Inkubátor Mimo domov.“ Jedná se o jakési hnízdo, v rámci kterého chce organizace dětem od patnácti let nabízet komplexní mix služeb potřebných k tomu, aby se po odchodu z dětského domova úspěšně začlenily do společnosti.

Největší překážkou je trauma

„Kdo se s dětmi z dětských domovů nikdy nesetkal, bohužel často netuší, jak těžké pro ně je začít žít vlastní život. Nevědí si totiž rady v situacích, které jsou pro ostatní naprosto běžné. Děti nejsou samostatné, ale jsou opuštěné, citově deprivované a necítí se v bezpečí,” pokračuje Klára Chábová a dodává, že mnoho dětí si s sebou odnáší nezaléčená traumata z dětství. 

Karel Janeček předává Kláře Chábové šek na 46 656 korun.

Foto: Jan Tichý 

Systematická příprava dětí na odchod z výchovného ústavu u nás podle jejích slov jednoznačně schází. Dětské domovy se snaží v rámci svých možností, ale chybí jim podpora ze strany systému. „Děti sice mají po opuštění domova možnost obrátit se na kurátora pro dospělé, ale buď o ní nevědí, nebo o ni spíše nestojí. Kurátor je pro ně cizí člověk, další instituce, a tak si raději chtějí poradit sami.“ Bohužel se prý velmi často vracejí do rodiny, která o ně dosud nejevila zájem, a potom se stává, že je vlastní rodiče stáhnou na úplné dno.

„Věnujeme se osvětě, usilujeme o systémové změny, pořádáme konference a snažíme se, aby se na tuto cílovou skupinu nezapomínalo, což se bohužel stále děje. V současné době realizujeme také dvouletou tour s filmem Dospělým ze dne na den, při níž v dětských domovech promítáme příběhy dětí, které už odešly. Tito aktéři se pak účastní i našich besed.“ S projektem by chtěl tým Mimo domov objet všechny dětské domovy a výchovné ústavy v republice.

Povídáme si s dětmi a zjišťujeme, jak se cítí, co by potřebovaly a o čem třeba sní. 

Pracovníci spolku též pořádají v dětských domovech různé workshopy. „Povídáme si s dětmi a zjišťujeme, jak se cítí, co by potřebovaly a o čem třeba sní. Někdy nás dokonce samy oslovují s tím, že by potřebovaly pomoci, ale to už jsou většinou mimo ústav.“

Mít život ve vlastních rukách

Práce s cílovou skupinou Kláry Chábové s sebou pochopitelně nese spoustu úskalí. Děti, které byly opuštěné a zrazené, si podle ní vytvářejí silná pouta jen velmi zřídka, jsou spíš opatrné a často nedůvěřivé. „Na druhou stranu, když se s nimi skamarádíte a pustí si vás k tělu, otevřou vám své duše a ukážou svá zranění. Nemluvíme s nimi jako s chudáčky, snažíme se jim říci, že svůj život mohou mít ve svých rukách, jen si za tím musí jít a nesmí se vzdát,“ dodává s tím, že neméně důležité je posilovat jejich sebevědomí a poukazovat na jejich silné stránky.

Klára Chábová pomáhá dětem, které vyrůstaly v dětských domovech a již vstupují do světa dospělých, pro ně plného nástrah a nebezpečí.

Foto: Jan Tichý

Pro tým spolku Mimo domov je působení v něm koníčkem a srdeční záležitostí. Většina lidí má paralelně ještě vlastní zaměstnání, což se však podle Kláry Chábové pravděpodobně změní, má-li se iniciativa dál rozvíjet a přispívat k nezbytným změnám v oblasti péče o ohrožené děti. „Je pro mě vlastně stále nepochopitelné, že se v jednom století, na jednom místě a u jednoho tématu sešlo tolik skvělých lidí. Pracují z vnitřního přesvědčení a s motivací, že opuštěné děti nemůžeme nechat napospas jejich osudům. Nesmírně si těchto lidí vážím. Náš spolek se stává postupně profesionální organizací, realizujeme větší projekty a máme mnohem vyšší cíle a ambice,“ dodává Klára Chábová, pro kterou je prý největší motivací život sám.

Za svou péči nyní získala titul laskavec. Nominovat člověka, který by si zasloužil uznání a podporu, můžete i vy. Všichni ocenění v rámci komorního setkání obdrží od Nadace Karla Janečka šek na 6⁶ (tedy 46 656) korun, který mohou využít pro libovolné účely.