Velká vizita Josefa Veselky: Taškáři

Otevřel okno a spokojeně vyšel na balkon. Nadechl se teplého letního vzduchu, protáhl se a shlédl dolů k vrátnici, odkud se valil dav lidí. Z pokoje dolehla k jeho uším znělka motoristického pořadu Zákruta a on se spokojeně usmál. Začíná tradiční nedělní odpoledne a přichází čas taškářů.

Ještě se zálibně podíval na svou červenou Škodu 1000 parkující dole před gynekologickým pavilonem a porovnal ji se simcou primáře chirurgie. Nakonec, není to tak špatný pohled. Brzy si však koupí něco lepšího. Možná žigulík nebo třeba Fiat Uno. To by tedy byla trefa, ale k ní by zřejmě potřeboval tuzexové bony.

Vešel zpátky do lékařského pokoje a holýma nohama vklouzl do bílých dřeváků, oblékl si lékařský plášť a vyprázdnil jeho kapsy − dnes je bude potřebovat. Pak vyšel na chodbu a začal se proplétat mezi návštěvami, které na něj hleděly s respektem a úslužně mu ustupovaly z cesty.

Každou chvíli ho kdosi zastavil a představil se jako manžel či otec některé pacientky a on trpělivě naslouchal, vysvětloval, poučoval − však vám tu vaši maminku, manželku nebo dceru vrátíme domů v tom nejlepším možném stavu. Hlavně nemějte strach! Vše řídil očekáváním taťků i manželů, vše bylo nasměrováno k uskutečnění plánu na brzké zakoupení ještě lepšího auta, které ve městě platilo za významnou statusovou záležitost. A vlastně, co je na tom špatného? Vždyť musel dlouho studovat a těžce pracovat, aby se takového postavení domohl. Tak proč by si teď nenechal dát do kapsy nějakou obálku?

Druhý den odpoledne, když končil po čtyřech dnech práce v nemocnici (počítejte se mnou: pátek, sobota, neděle, pondělí), posbíral tašky od pacientů, spočítal obsah kapes bílého pláště a vše naložil do svého červeného miláčka. Ačkoliv je to nechutně dlouhé, člověk musí uznat, že víkendové služby se opravdu vyplatí!

A na závěr tohoto nepřiměřeně nadsazeného vyprávění bych chtěl poděkovat všem polistopadovým politikům, zvláště pak ministrům zdravotnictví, ale také celé komunitě českých voličů. Vše se za posledních 30 let změnilo k nepoznání, vše si můžeme koupit, téměř nic už se nemusí shánět. Tedy pardon, výjimku tvoří výborná lékařská péče z rukou těch nejlepších odborníků, která by byla zcela nezávislá na telefonátech, známostech a protekcích. A v některých případech také na obálkách nebo plných taškách.

Taškáři, bohužel, kvůli socialistickému skanzenu v našem zdravotnictví stále ještě nevymřeli. Ale aby bylo jasno, oni za to nemohou.