Kdyby Libuše Jarcovjáková nebyla fotografkou, nejspíš by psala knihy. Nebo by mohla moderovat v rádiu. Její nízko posazený melodický hlas by se příjemně poslouchal, ať už by mluvila o čemkoliv. Když hovoří o své minulosti a vlastní cestě za osobitým pojetím fotografie, působí její vyprávění jako magnet. Přitom Libuše Jarcovjáková už na sebe prozradila velmi intimní momenty ze svého mládí v knize Černé roky, mapující období jejího života mezi lety 1971 a 1987. Součástí této fotografické publikace jsou deníkové zápisky mladé, bohémsky žijící umělkyně, jdoucí až na dřeň toho, co je možné o sobě prozradit.

Zbývá vám ještě 95 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se