Své domy nazývá výhradně "baráky". Jdou k jádru problému, jsou nevyumělkované, nadčasové. Je to patrné zejména na domě na pražském Můstku, který uzavírá spodní část Václavského náměstí, nebo na budově Fakulty architektury ČVUT v Dejvicích, kde ještě donedávna vyučovala. Když se za ní chystám, abych jí pogratuloval, tak se těším. Poprvé jsem s ní mluvil před dvaceti lety a každé z řady dalších setkání, jež následovala vždy s odstupem několika let, bylo pro mě důležité. Díky profesorce Aleně Šrámkové jsem se učil pozvolna chápat, co je to být "normální" v tom nejlepším slova smyslu a jak vypadá architektura, která se odmítá přetvařovat.
Alena Šrámková v kanceláři, kde s mladšími kolegy Tomášem Koumarem a Lukášem Ehlem už více než dvacet let vymýšlí nezaměnitelné „baráky“.
Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
