Moje čtení: Zakladatel a ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab

Které knihy teď máte na nočním stolku?

Leží tam dvě. Eseje o Adolfu Loosovi jsem tam položil před dvěma dny. Americký historik architektury Christopher Long v nich zdůrazňuje, že Adolf Loos nechápal své umění jako otázku stylu, ale jako odpověď na změny, jimiž prochází společnost. Tyto Loosovy myšlenky jsou mi blízké a platí i pro divadlo. Kniha Madeleine Albrightové Fašismus − varování tam leží už několik měsíců. Přečetl jsem ji jedním dechem, ale často si ji po ránu znovu otevřu.

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Těsnohlídkova Liška Bystrouška je kniha, ke které se nevracím čas od času, ale průběžně. Je to dílo tak nekonzistentní, že se dá číst pořád dokola a pokaždé z jiného úhlu pohledu. Jednou můžeme nahlížet svět očima mladé lišky, podruhé mezi řádky číst Těsnohlídkovu ostrou satiru, která nešetří klerikály stejně jako komunisty. Nejlépe je však číst Bystroušku nahlas ostatním a užívat si zvučné moravštiny.

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

Mým nejoblíbenějším autorem od dětství je Kenneth Roberts. Psal romány z dob americké války o nezávislost. Hrdiny jeho knih jsou lidé, kteří z pohledu oficiální interpretace dějin stáli na špatné straně.

Kterou knihu si v tomto životě ještě určitě musíte přečíst?

Všech sedm dílů Proustova Hledání ztraceného času. To přece říká každý, nebo ne?

Se kterou autorkou byste rád zašel na skleničku dobrého vína?

S polskou spisovatelkou Martou Dzidovou, která právě dostala za román Frajda evropskou literární cenu. Protože tu knihu prakticky celou napsala u nás doma během svého pražského pobytu, tak bych si s ní rád připil na ten velký úspěch a zeptal se, kdy kniha vyjde také česky.

A se kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let, nebo dokonce s ním ztroskotat na pustém ostrově?

Takový let jsem už strávil. Martin C. Putna cestou přes oceán zpíval mé ženě do ucha nemravné lidové písně, a to po celou dobu. Na pustém ostrově, bych si chtěl, vzhledem ke svému hektickému povolání, užít samoty. Kdybych tam už musel být se spisovatelem, ostrov bychom si rozdělili. On by prožíval tvůrčí muka na své části a já bych potom to, co napíše, v klidu na své půlce ostrova četl.

Foto: archiv vydavatelství