Viděl jsem, že je zle. Byl celý orosený, jeho sinavá barva nevěstila nic dobrého. Ani se nehnul, jen se nezdravě kovově leskl a z jeho útrob se linulo tupé dunění…
Znali jsme se léta, on byl o hodně let starší a já měl k němu velký respekt. Chodil jsem za ním každou neděli. Poslouchal jsem ho a vždy to byla pro mě radost i obohacení. Teď tu jen podivně trčel a ve své těžkopádné strnulosti němě úpěl.
Věděl jsem, že mu špatně bije srdce a že ta arytmie muže mít fatální následky.
Právě se to asi stalo. Šlo o minuty, podle příruček o 45 minut, a tak jsem obejmul jeho mohutné tělo a snažil se ho stabilizovat. Vytočil jsem záchrannou službu. Teda nezkoušel jsem nějaké blbé vtípky jako někteří spoluobčané, jen jsem do mobilu vyťukal 155.
"Ano, ano, hlavně přijeďte rychle! A… Prosím s něčím větším…"
"???"
"No, pacient je objemnější, nemáte větší dodávku… nebo spíš menší kamion? A nějaké páčidlo, prosím, na roztažení futer…"
Co se dočtete dál
- Co Janu Bartáčkovi doporučila dispečerka záchranné služby?
- Na koho se nakonec musel obrátit, když chtěl zachránit pana Zikmunda?
- Jaké bizarnosti spatřil na různých odděleních Nemocnice Na Petrovi?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
