Každý má vlastní styl a ne všichni uctívají tradici baťovského impéria. Do pozice úspěšných tváří ševcovského řemesla se však vypracovali vlastními silami. Ve svých dílnách vytvářejí originální kousky. "Do podrážek nejnovějšího modelu přidávám lógr, který vyhazuje jedna zlínská kavárna. Míchám ho s kaučukem, vzniká tak nový materiál pro výrobu podešví," říká třeba designérka Eva Klabalová, která vyznává ekologické postupy při výrobě bot. Její kolega ze Stupavy Michal Švec zase k ševcovině utekl od informatiky. A Václav Staněk začal šít boty už v 18 letech. Stejně jako Tomáš Baťa, s nímž se mladý obuvník srovnává.
Václav Staněk:
Baťovo logo zná celý svět
V rodině má několik vyučených obuvníků, přímo pro firmu Baťa však pracovalo pouze jeho vzdálenější příbuzenstvo. Přesto právě Tomáše Baťu považuje Václav Staněk za svůj velký vzor.
"To, co zvládl v českém podnikatelském světě, doposud ještě nikdo nezopakoval. Začínali jsme podnikat ve stejném věku. Především proto srovnávám jeho dráhu s tou mojí takřka neustále," usmívá se světlovlasý mladík. Se značkou Vasky oficiálně vstoupil na tuzemský trh bezmála před čtyřmi lety. Bylo mu tehdy čerstvých osmnáct.
Než si začal plnit sen o kvalitní obuvi do města i do přírody, reprezentoval Českou republiku v běhu na osm set metrů, a čtyřikrát se stal dokonce tuzemským mistrem. Kvůli cukrovce se však sportu vzdal. Nelehké období se ale místo letargie rozhodl využít a naplno se pustil do dlouho plánovaného projektu, k čemuž mu do jisté míry pomohlo vítězství ve startupové soutěži T-Mobile Rozjezdy pro podnikatele s perspektivními nápady.
"Mým cílem je vyrábět ručně šitou kvalitní koženou obuv přímo ve Zlíně na základě regionálních vzorů. Chceme šířit povědomí o principu fair trade a obnovovat utlumenou tradici obuvnictví ve zlínském regionu, kde je doma," pokračuje dnes jednadvacetiletý Václav Staněk s tím, že jeho současnou vizí je, aby se Vasky dostaly na nohách svých majitelů do celého světa, aniž by firma musela mít pobočku v každé vesnici. Prozatím společnost expandovala ze Zlína do Prahy, kde Václav Staněk loni otevřel prodejnu. "Objednávky se neustále zvyšují a roste i velikost týmu," konstatuje spokojeně zlínský rodák.
Řemeslo povstane
Desetičlenný tým Vasek ročně vyrobí přibližně pět tisíc párů bot, obrat firmy je 15 milionů korun. Každý pár tak průměrně vyjde na necelé tři tisíce korun. Zákazníci mají na výběr z několika střihů, typů a odstínů pravé kůže od regionálních dodavatelů, převážně z Otrokovic. Protože Vasky rozhodně nejsou boty na jednu sezonu, počítá se s tím, že v průběhu svého "života" získávají přirozenou patinu, která "píše jejich příběh".
Nadšenců do tradičního obuvnictví podle Staňka každoročně ubývá. "Je to především tím, že tohle řemeslo mladou generaci příliš nezajímá. A vlastně v Česku nemáme ani pořádnou možnost studovat 'kožárnu', jen design obuvi," vysvětluje. Přesto doufá, že české řemeslo zase povstane, i když už zřejmě nebude mít podobu baťovského impéria.
"To, co Tomáš Baťa dokázal, ve mně budí obrovský respekt. Dávalo to smysl a jsem přesvědčen, že to byl dobrý člověk, ačkoliv taková moc v rukách jednoho muže mohla být nebezpečná," připouští Václav Staněk a vyzdvihuje především skutečnost, že systém umožňoval neomezený růst každého člověka. "Šikovní a snaživí lidé stoupali v hierarchii baťovských závodů rychle vysoko. Zaměstnanci tak měli obrovskou motivaci. I díky tomu Baťa uspěl."
Za revoluční Staněk považuje i systém dělení části zisku mezi zaměstnance a schopnost zajistit všem obyvatelům baťovských měst práci, zdravotní péči, vzdělání i zábavu. "Stejně jako dnes ani tehdy spousta lidí nevěděla, co si vlastně v životě počít. Baťa jim to ukázal. Dal jim jistotu, kterou hledali."
Na návštěvu dalšího světového městečka z červených cihel se Václav Staněk teprve chystá. "Bohužel to ještě nevyšlo. Nicméně jsem viděl baťovské obchody v Indii, na Srí Lance, a dokonce na Bali. V Asii ví málokdo, jak vypadá vlajka České republiky, ale logo Bati zná každý."
Eva Klabalová:
Nebojím se umazat si ruce
Designérka Eva Klabalová se ve Zlíně narodila a už jako malá navštěvovala tamní továrnu Svit. "Pracovali tam moji prarodiče. Dodnes si vzpomínám, jak to tam vonělo," vybavuje si devětadvacetiletá žena, která v obuvnickém městě vystudovala Univerzitu Tomáše Bati. A dnes svoji značku bot vyrábí v jedné z mála továren, které se ve Zlíně po revoluci udržely.
Designu bot se začala Klabalová věnovat už na Střední umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti. Vědomosti nasávala nejen teoreticky v rámci studia, ale od svých 16 let také prakticky − chodila na brigády do jedné menší zlínské továrny.
"Vyzkoušela jsem si práci skoro na všech strojích. Když byl někdo nemocný, zaskakovala jsem za něj. Naučila jsem se díky tomu strašně moc o průmyslové produkci bot," líčí Klabalová.
Zkušenosti v provozu nabírala ráno před vyučováním nebo odpoledne po škole. Nelehké roky strávené u pásu se jí ale vyplácejí dodnes, zejména když jako konzultantka navštěvuje továrny po celém světě a radí jim s výrobou. "Většinou se nejprve setkávám s reakcí typu: co nám bude tahle blondýnka vyprávět. Ale když vedoucím ukážu, že si umím sednout za stroj a nebojím se umazat si ruce, pochopí, že jsem tam správně," říká s pobavením křehce působící žena.
Její nadšení pro boty přitom známky křehkosti ani v nejmenším nevykazuje. V oboru si dokázala jít za svým a vlastní ekologický koncept výroby učinit přitažlivým pro továrny různě po světě. Své know-how už uplatnila v Itálii, Číně nebo Austrálii. Po jejích nápadech je poptávka i proto, že firmám šetří peníze.
"Když značky zavádějí do výroby novou kolekci, musí si na to nechat udělat nové strojní zařízení, jako jsou kopyta nebo vysekávací nože. Já pro ně vymýšlím, jak se stávajícím vybavením ušít inovované modely," vysvětluje. Někdy podle ní pomůže třeba jen použít jiný materiál, jindy drobná změna, jako je posunutí švu.
Jeden shot espressa
Na stejném principu ostatně postavila i vlastní značku plátěných tenisek Kave. Boty se žíhanou podešví dnes vznikají v té samé továrně, v níž designérka před lety začínala jako brigádnice. K jejich výrobě používá například formy na podešve z roku 1955. A nejen to. Barevné podrážky jsou z kousků gumy různých odstínů, která je odpadním materiálem běžné produkce fabriky. Návrhářka tyto kusy smíchá, a díky tomu je každá bota originál. Jejich cena se pohybuje okolo dvou tisíc korun.
Know-how uplatnila v Itálii, Číně nebo Austrálii. Po jejích nápadech je poptávka i proto, že firmám šetří peníze.
Svršky tenisek jsou ušité buď z recyklované bavlny, nebo z "ležákových" položek ve skladu. "Kdybych je nevyužila já, skončí na skládce."
Co se dočtete dál
- Proč se Eva Klabalová těší na okamžik, kdy už nebude mít z čeho tenisky vyrábět?
- O jakých originálních botách napsala britská odnož módního časopisu Vogue?
- Jak se stal z „ajťáka“ švec?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
