My matky jsme přecitlivělé. Občas jsme hysterické a agresivní. To se o nás ví. Člověk se na nás křivě podívá, když kojíme, a je z toho svatá válka za prs. Jen mě tak napadá: nemůže se stát, že jsme občas hysterické a agresivní pozdě?
Po mnoha měsících mluvím s přítelkyní Stáňou. Před čtvrt rokem se jí narodilo první miminko. Stáňa je jemná, okouzlující, inteligentní žena. Vypráví, jak bylo v porodnici. Cítím, jak se ze mě stává agresivní, sarkastická, nebezpečná matka. Vím přesně, o čem mluví. Nechme stranou poznámky o kojení − co neotesanost při zrození? Z obvyklých hitů vybíráme:
Vy rodíte? No jak myslíte. Vida, opravdu rodíte. Ale to nám tu neroďte. Nemáme sál. Tady si lehněte a počkejte. Tak teď! Proč nerodíte? My čekáme. Víte co? Vyvoláme to. Nikdy jsem to nedělal, ale na tom nic nebude. Aha, tak zkusíme dvě tabletky. Cvalík, panečku! Teď vám ho ale nedáme. Jdete domů? Tady máte injekci. Budete si ji píchat do břicha. Máte zvýšené hodnoty. Jaké? Prostě hodnoty. Jak a kam se píchá? Ostrým dopředu − a břicho najdete, ne?
Nemocniční paráda, o níž mi Stáňa vyprávěla statečným hlasem − a já vím jistě, že tenhle typ zážitku se do "anekdoty" přetaví až po letech −, trvala 40 hodin.
Co se dočtete dál
- Čím rozesmál sloužící lékař zdravotní sestry, když se Zuzana Válková před pěti lety ploužila v noci chodbou porodnice?
- Kdy se mohla za tímto mužem oloupnout omítka?
- Na co se mají čtenáři zeptat Amazonek?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
