Velká vizita Josefa Veselky: Vzhůru do dobrovolného informačního nevědomí!

Ráno jsem si pustil televizi, sedl si před ni a ukusoval krajíc chleba s pomazánkou. Do téhle příjemné siesty zapadala i půvabná moderátorka soukromé televizní stanice čtoucí zprávy z obrazovky, která je zřejmě umístěna kdesi nad mojí hlavou. To byl hezký začátek dne. Ale pak jsem se zaposlouchal: „U mexických břehů vylovili rybáři hned několik mrtvých želv. V domově důchodců v malém městě na Moravě se objevil svrab a považte, loni ho tam měli taky! Karolína Plíšková má ráda New York…“ A takhle by zřejmě pokračovala, kdybych to celé nezastavil. Asi se nebudete divit, že se ve mně cosi vzepřelo – ne, tohle poslouchat nebudu.

Vždyť to je novodobé Rádio Jerevan! Aha, mladší z vás nevědí, co to znamená. Za bývalého režimu to byla vymyšlená rozhlasová stanice přinášející absurdní zprávy o stavu věcí v socialistickém táboru. Typickým dotazem v tomto duchu bylo, zda je pravda, že na Rusi roste obilí jako telegrafní sloupy. „Ano,“ zněla odpověď, „někdy i hustěji“. Rádio Jerevan tedy představovalo způsob, jak si z tehdejšího režimu dělat legraci.

Ale kdo si ji teď dělá z nás, pro koho jsou podobné ranní zprávy určeny? Samozřejmě chápu, že existuje řada sociálních bublin a v každé z nich budou rozdílné požadavky na informační obsah, ale tahle produkce je zbytečná pro všechny, ať už přemýšlí, nebo třeba zrovna vůbec nepřemýšlí. Navíc si představuji, jak ty zprávy vznikají. Nejspíš tak, že kdosi sedí u počítače a surfuje po internetu. Ledaže… Ledaže by to celé bylo úplně jinak. Nemají třeba svého speciálního dodavatele?