Velká vizita Josefa Veselky: Wikiláska

Ten telefonát nad námi visel jako pytel s pískem, který každou chvíli hrozí, že vám spadne na hlavu. Právě jsme se dozvěděli, že šéf českých kardiologů po vydavateli mé první odborné knihy chce, aby nevyšla. Prý v budoucnu hodlá napsat podobnou, tak je zbytečné, aby byla publikována. Celá ta situace byla nepříjemná, ale kniha se nakonec do obchodů dostala a s odstupem dvaceti let mohu říct, že jsme tehdy udělali dobře.

A ještě jedna sdílená zkušenost. Chcete-li publikovat své poznatky v nejlepším kardiologickém časopise, pak máte ofi­ciální šanci asi dvacet ku jedné, že článek bude přijat. Realita je však mnohem horší, protože jste-li začínající výzkumník z České republiky, pak máte v konkurenci skvělých příspěvků z celého světa reálnou šanci asi tak jedna ku padesáti až stu. Přesto ten beznadějně vypadající krok občas uděláte, zvláště když máte dojem, že jste přišli na něco významného, o co byste kolegy v oboru neměli ochudit.

Publikovat odborné texty, které budou ostatní číst, neřkuli budou se podle nich řídit, bývá dost obtížné. Jednou vám v tom překáží jakýsi šéf (Machiavelli by možná řekl vladař), jindy přísná akademická komunita beroucí v potaz celý komplex faktorů, které by důležitý odborný text měl mít. A nezapomeňme, že jedním z nich je, kdo a odkud jste.