Muž, který odmítne jít k porodu, se dnes musí cítit skoro jako asociál, říká primář neonatologického oddělení Nemocnice Na Bulovce Martin Čihař

Budova Gynekologicko-porodnické kliniky v pražské Nemocnici Na Bulovce je obdařena všemi znaky architektury 80. let 20. století a na první pohled se zdá, že ještě také trpí všemi symptomy reálněsocialistického zdravotnictví. Potemnělá chodba, mlčenlivá paní u stolku, který má být asi recepcí, opuštěná bednička na použité návleky, unavená linolea, židle i lavice, oprýskaný výtah. Když ale zastaví o pár pater výš, otevře se za nenápadnými modrými dveřmi nečekaná dimenze.

Zdejší neonatologické oddělení začal budovat před dvanácti lety Martin Čihař v prázdných prostorách a od nuly, dnes je moderně vybavené a o předčasně narozené děti se tu stará špičkový profesionální tým. "Sedm skvělých lékařek a přes čtyřicet zdravotních sester. Samé bezvadné ženské," usmívá se doktor Čihař a připouští, že se v českém zdravotnictví i v jeho oboru v poslední době mnohé mění. Dlouho očekávanou a diskutovanou změnu by mělo přinést také Centrum porodní asistence, jehož vznik před několika týdny ohlásil právě tady ministr zdravotnictví.

"Jsem rád, že mohu být u toho," říká Martin Čihař a má ještě další plány.

Kde jste se narodil?

V porodnici na Štvanici, která už neexistuje. Ale někde tam na ostrově prý stála.

Jaký měla maminka porod?

Pokud vím, tak bez komplikací. Jak bylo tehdy zvykem, sbalila si tašku, sama odešla do porodnice. Pobyli jsme tam pár dní a pak se vrátili domů, nic mimořádného.

Váš otec u toho samozřejmě tehdy nemohl být. Stál alespoň pod oknem a mával?

Ježíš, tak to fakt nevím. Dokonce ani nevím, jestli mě maminka kojila. Asi jen chvíli, kojení se tehdy moc nepěstovalo, pár dní, týdnů a pak se přešlo na sunar. Dokud to ovšem profesor Švejcar nepřehodnotil. Jako nejvýznamnější pediatr v zemi dlouho propagoval umělou výživu kojenců, potom se situace změnila a podporoval kojení. Myslím, že já jsem se ale ještě narodil v té etapě, kdy sunar byl podle Švejcara nejlepší.

To by asi profesor Švejcar užasl, kdyby viděl, jak budujete Centrum porodní asistence. Proč vlastně vzniká zrovna na Bulovce?

Je třeba zdůraznit, že první signál vyšel z ministerstva zdravotnictví. Je už poměrně dlouhou dobu pod tlakem veřejnosti. Pominu diskuse o domácích porodech, to je jiná kapitola, veřejnost volá hlavně po tom, aby se změnily podmínky v porodnicích a případně vznikly takzvané porodní domy. Ministr Vojtěch s náměstkyní Šteflovou ustavili tedy odborné grémium, oslovili porodníka Petra Velebila z Podolí a ten zase mě jako specialistu přes neonatologii. A protože na Bulovce nastala právě teď, podle mého názoru, skvělá konstelace − Gynekologicko-porodnickou kliniku vede profesor Zikán, extrémně výkonný přednosta, který má tah na branku a hlavně chuť věci měnit −, nemohli jsme říct, že do toho nejdeme. Vlastně jsme na to byli připraveni a některé změny již sami realizovali. A pak je tu ještě jedna příčina: Centrum porodní asistence vzniká také proto, že nikdo z nás lékařů příliš nechce porodní domy.

Foto: Honza Mudra

Zadržte, začínám se ztrácet. Proč jste nechtěli porodní dům a zřídili Centrum porodní asistence?

Protože jsme přesvědčeni o tom, že porodní dům svou koncepcí nezaručuje bezpečí při porodu − pro ženu i dítě.

Tak si to ujasněme: porodní dům je místo, kde přicházejí děti na svět jen za asistence porodní asistentky…

… a není tam přítomen lékař porodník. Ani neonatolog.

A nikde pod okny nestojí kompletně vybavená sanitka, vlastně malý operační sál.

Ne, žádná sanitka nikde nestojí. A komplikace se řeší až poté, co sanitka do porodního domu dorazí, respektive až převeze matku s novorozencem do nemocnice. To prodlení spojené s cestou je velmi nebezpečné.

Cesta do nemocnice může v Praze trvat jen pár minut, ne?

A to je hrozně moc času. Někdy je nutné do 30 sekund od porodu začít s resuscitací děťátka. Jak to chcete stihnout? Pro takové situace, při vší úctě, navíc není žádná porodní asistentka dostatečně erudovaná. A druhý důvod? Ohrožení maminky. Krvácení po porodu je relativně častá komplikace a nebezpečí je reálné. A ještě existuje řada dalších problémů, které se mohou i u normálně probíhajícího těhotenství a porodu objevit a mít fatální či těžké následky.

Takže Centrum porodní asistence je někde na půli cesty mezi porodním domem a klasickou porodnicí?

Ano, dá se to tak říct. Porod v něm vede porodní asistentka, a to v prostředí, v němž dbáme na vlídné chování personálu a uzpůsobení okolností přáním a potřebám maminek, ale přitom je zachována i maximální možná bezpečnost.

U porodu tedy bude přítomen i lékař?

Momentálně stavíme dva apartmány, každý má 45 metrů čtverečních, v každém bude obývací pokoj a porodní sál, který je vybaven jako příjemný pokoj s koupelnou, relaxační vanou a vším potřebným. S maminkou tam po celou dobu mohou pobývat manžel, děti, rodiče, přátelé. A tady proběhne porod za vedení porodní asistentky. Když bude vše v pořádku, nikdo je nebude rušit, pouze v závěrečné fázi přijde neonatolog a děťátko rychle zkontroluje. Ani ho nebude brát do rukou. Jestliže nebude nic nasvědčovat komplikacím, bude moci porodní asistentka ihned vložit děťátko do maminčiny náruče. Neonatolog zasáhne jen v nutném případě. V prvních minutách po porodu zhruba 10 procent novorozenců vyžaduje intervenci, třeba jen drobnou stimulaci, aby se rozdýchalo. A jedno až dvě procenta potřebují resuscitaci. Když se nezasáhne včas, riskujeme následky na zdraví dítěte, nebo dokonce jeho smrt. Neonatolog by měl podobným rizikům předejít.

Takže mytí, vážení, měření… To vše se odkládá na pozdější dobu?

Důležitější je první kontakt matky a dítěte, takřečený bonding, kůže na kůži. To je nejpřirozenější způsob poporodní adaptace. Podporuje tvorbu emočních vazeb, děťátko se lépe adaptuje, drží si teplotu, nemá posléze problém se přisát, kojení se rozvine dříve a také déle trvá. Maminka zase méně vnímá bolest, lépe se jí zavinuje děloha, tolik netrpí depresemi.

V prvních hodinách ale také hrozí poporodní kolaps. Kdo bude děťátko sledovat?

Z pediatrického hlediska jsou významné v prvních minutách bonding a minimální separace. O obojí se snažíme, takže rodina, když chce, může zůstat po narození dítěte ještě několik hodin spolu v apartmánu a děťátko případně uložit do postýlky s vyhřívacím panelem. Máte ale pravdu, že většinou nestačí, aby jej hlídal tatínek. Podle nejnovější španělské studie může být poporodním kolapsem ohroženo až 38 dětí ze 100 tisíc narozených, což je přibližně tolik, kolik se jich ročně rodí u nás. Když už k této krizi dojde, většinou stačí s novorozencem trochu zacvičit a probrat ho, některé děti se ale musí křísit. Proto je důležité, aby při bondingu bylo dítě monitorováno, což u nás řešíme pulzními oxymetry. Do budoucna budou k dispozici bezdrátové monitory a rodina nebude pak vůbec rušena. Po několika hodinách se pak přesune na oddělení šestinedělí, kde už jsou k dispozici také jednolůžkové pokoje s přistýlkou pro otce.

Promiňte, ale když vás tak poslouchám, v čem je vlastně centrum nové? Vždyť na Bulovce máte už roky porodní boxy a nadstandardní pokoje, kde mohou zůstávat otcové, spolupracujete také s porodními asistentkami…

V mnoha nemocnicích se už řada věcí změnila. Někde mají porodní asistentky, někde tatínky u porodu, jinde zase speciální porodní boxy či pokoje, ale nikde to asi nemají všechno dohromady. V Centru porodní asistence se nám nabízí to vše propojit. Nejsou také ještě dostatečně stanoveny právní normy, nepočítá se příliš s tím, že zodpovědnost za matku a dítě musí mít před zákonem i porodní asistentka. Naše pracoviště je pilotní projekt, který se ještě bude vyvíjet, doufáme, že na základě našich zkušeností se také v blízké budoucnosti změní legislativa.

Foto: Honza Mudra

A komu se tedy budou u vás odpovídat porodní asistentky?

Budou zaměstnankyněmi nemocnice. Tím je dáno, že musí být všechny dobře vyškoleny a certifikovány, budou do detailu znát zákonitosti provozu v nemocnici a samozřejmě osobně i každého lékaře a sestru. Budou prostě součástí našeho týmu.

To znamená, že si rodička nebude moci přivést vlastní dulu?

Může tam být přítomna. Porod ale povedou asistentky, za něž se budeme moci zaručit. Nebudeme riskovat žádný experiment. Na druhé straně chci zdůraznit, že ženy k ničemu nenutíme. Je to o důvěře, o respektu a o vlastní volbě. Ale je to i o respektu k otcům.

K otcům? Co tím myslíte?

Teď se možná leckoho dotknu, ale já prostě považuju za strašnou blbost, když jsou dnes otcové nuceni k tomu, aby byli u porodu. Spousta z nich tam fakt být nechce.

Myslíte si, že je nutí ženy?

Nutí je společenské klima. Muž, který odmítne jít k porodu, se musí dnes cítit skoro jako asociál. Je to klišé. Někteří muži následují ženy do porodnice, protože si myslí, že by měli jít. Ale leckteří jsou tam k ničemu, nevědí si rady, někdy i kolabují.