Páni, takové fáro bych chtěla umět řídit i já," říkám čtyřletému chlapci, který se kolem vyhlášené bruntálské atrakce, jež je k vidění uprostřed hlavního náměstí, prohání v malém, rychlém elektrickém autíčku. Kluk má ferrari a nebojí se ho použít. Hodí po mně okem a dupne na plyn. Cítím respekt. Já sama auto neřídila 18 let. Vsadím se, že kdyby mě pustil za volant, nedupnu na plyn, nýbrž na řadicí páku.
Klukovo rudé "ferráčo" drandí kolem velkého, oblého šutru, který je součástí takzvaného vodního prvku − nápadité instalace několika dalších šutrů v blízkosti mramorové koule, jež je odpovědí mého rodného města na nudnou tradici takzvaných kašen. V létě mezi šutry protéká voda a mramorová koule se otáčí.
Celoročně je však balvan jedním z oblíbených míst zdejších dětí, mého syna nevyjímaje. Kámen se zlézá a pak se na něm hřaduje. Zrovna jako teď − synek ve společnosti dvou starších kluků sleduje červeného žraloka, který jejich stanoviště objíždí ve zmenšujících se kruzích. Z blízké lavičky se vzápětí zvedne chlapcův tatínek a zodpoví nám otázky týkající se údržby vozidla. Pak ovšem zvážní.
Co se dočtete dál
- Na co Zuzanu upozorní tatínek malého chlapce, který si stejně jako její čtyřletý synek hraje u bruntálského „vodního prvku“?
- V jakém oblečení tatínkova ratolest odmítá „vysmahnout“ na hřiště?
- S jakou úvahou od „vodního prvku“ autorka odchází?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
