Speciál: Když krajina vchází okny do pokojů

Bezpochyby zafungoval genius loci. Unikátní pozemek v Malé Skále kdysi patřil prababičce investora a ten ho pro stavbu vysněného domu zpětně vykoupil. Moderní dům z přírodních materiálů, citlivě zasazený do terénu, krajinu neruší. Spíš naopak. Dílo architektů Borise Šonského, autora stavby, a Filipa Hejzlara, autora interiéru, podtrhuje citlivá úprava zahrady od Drahoslava Šonského.

Všechno se tu sešlo ve správný čas. Čas byl také jednou z hlavních "komodit", které měli tvůrci domu k dispozici dostatek. "Byla to velmi příjemná práce, přišli jsme ve chvíli, kdy byla postavena základová betonová deska domu a nic nás nehonilo. Investor netlačil na čas a v rozumné míře ani na finance. Důvěřoval nám, a my jsme tak získali potřebný prostor, aby si vše 'sedlo'," říká Filip Hejzlar.

Architekt měl dostatek času i pro jakýsi malý tendr na vyhledání kvalitních řemeslníků: podlahářů a zedníků. Podařilo se: "Opět jsme si potvrdili, že tuzemské firmy dokážou téměř zázraky."

Cit pro řemeslo předvedli v hlavním, velkoryse pojatém prostoru, ale rovněž v těch méně reprezentativních místnostech, jako je koupelna či toaleta. "Vybrali jsme firmu z nedalekého Liberce. Jejich skvělí řemeslníci asi nečekali, že to bude tak náročné, ale popasovali se s tím," říká Hejzlar. Na mysli má takzvaný římský spárořez, noční můru mnoha obkladačů. Vtip spočívá v tom, že se zdi i podlahy obkládají dlaždicemi, které se nařežou z velkoformátové dlažby na jedenáct různých formátů, a ty se pak skládají do předem dané, přesně pasující mozaiky. Práce nevděčná, výsledek jedinečný: "Nechtěli jsme, aby to bylo jen klasicky okachlíkováno," vysvětluje architekt.

A tak je to v novém domě se vším. Nikde není "jen" běžný nábytek, skříně, doplňky. Ani podlaha na galerii není z běžného materiálu, ale ze skla. Díky tomu je hlavním zdrojem světla v budově slunce. Jeho svit prochází střechou do celého domu. S přibývajícím šerem pak stačí jen přidávat na intenzitě LED diodám, poschovávaným za trámy krovu.

Zajímavou atmosféru zajistí také nepřímá kruhová světla nad jídelním stolem či lustry. Pro dokonalou intimitu stačí už pouze zatáhnout venkovní rolety. Stává se to jen výjimečně, sousední budova má pouze střešní okna, takže prosklenými stěnami nakukují do nového domu jen stvoly okrasných travin.

Hra začíná

Nenápadnou dokonalostí nadchne i nábytek na míru. A začíná to hned v předsíni: tři netypické útvary na zdi mají jasné poslání − nejvyšší slouží jako věšák, prostřední s vyhloubenou miskou coby police na klíče a na drobnosti, spodní, vypolstrovaný, jako sedák. Potažené jsou umělou kůží.

Stopy v písku – velkoformátová fotografie od Jiřího Machka – vedou do šatny mezi hlavní ložnicí a koupelnou.

Foto: Lukáš Hauzenblatz, atelier de.fakto

"V hale tak máte pořád prázdno a uklizeno, ale taky si máte kam sednout, kam pověsit aktuální svršky či kde odložit klíče, tašku. Hala je maximálně funkční. Nebude už nikdy ničím dalším zastavěná, může tak vypadat i za dvacet let. Vybrali jsme proto trvanlivý materiál," vysvětluje architekt Hejzlar. Předsíň se však promění s každým otevřením hlavních dveří − venkovní svět se odrazí v zrcadle na skříni proti vstupu.