U nás vlálo vždy víc ruských vlajek než ukrajinských, říká muž, který přináší obrazové svědectví po anexi Krymu

Ještě před několika dny fotografoval Andrii Konontsev oslavy pátého výročí připojení Krymského poloostrova k Rusku. Skoro celý svět označil anexi za protiprávní agresi, většina obyvatel Krymu to ale vidí jinak. "Lidi v ulicích měli výbornou náladu, všude vlajky, někteří nesli portréty Putina. Velký koncert pořádali motorkáři Noční vlci, i když z těch dnes místní nejsou tak nadšení jako dřív," popisuje sevastopolský rodák už v kavárně na pražské Letné atmosféru na Krymu, kde před pěti lety podle oficiálních údajů hlasovalo v referendu téměř 97 procent lidí pro spojení s ruským kolosem.

Andrii Konontsev se narodil před 31 lety, ještě v Sovětském svazu. Z Česka, kam se jako devatenáctiletý odstěhoval, pak léta jezdil domů na samostatnou Ukrajinu. Od roku 2014 už ale při cestách na Krym vstupoval na ruskou půdu.

V předjaří toho roku svět s úžasem sledoval, že se na černomořském poloostrově děje něco divného. Začali se po něm pohybovat "zelení mužíčkové". Takhle legračně jim říkali místní. Vládě v Kyjevě a zbytku světa to ale úsměvné nepřišlo. Byli to po zuby ozbrojení, neoznačení vojáci ruské armády, kteří vnikli na cizí území. Pod dohledem jejich zbraní pak 16. března 2014 proběhlo na Krymu referendum o připojení k Rusku.

Až dorazí fašisté

Mladý fotograf Konontsev, jenž svůj obor studoval na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pobýval v té době v Praze a vývoj sledoval na dálku v televizi a na internetu. Šokovaný prý nebyl. "Pro nás Krymčany vlastně o velké překvapení nešlo. Věděli jsme, že jednou se Krym zase stane součástí Ruska, jen jsme netušili, kdy to bude. Když jsem ale na konci roku 2013 jezdil do Kyjeva na Majdan, tušil jsem, že to přijde brzy, a to nejsem žádný politolog," říká štíhlý černovlasý muž s piercingem ve tváři a dodává: "Rozuměl jsem těm procesům, ale nelíbilo se mi, jak to proběhlo."

Motorkáři Noční vlci přijeli do Sevastopolu slavit výročí připojení k Rusku, březen 2019.

Foto: Andrii Konontsev

Pár měsíců před anexí Krymu byl jako fotoreportér ve štábu českých filmařů, kteří natáčeli dokument o dramatických demonstracích na kyjevském náměstí. Zahynulo při nich na 80 lidí a namířeny byly proti ukrajinskému prezidentu Viktoru Janukovyčovi, který odmítl smlouvu o spolupráci mezi Ukrajinou a Evropskou unií. Tu si nepřálo ani Rusko. Janukovyč poté uprchl do ruského Rostova na Donu a v únoru 2014 kyjevský parlament proruskou hlavu státu sesadil.

"Lidi na Krymu majdanské události a celý ten vývoj sledovali s obavami. U nás vlálo vždy víc ruských vlajek než ukrajinských, všude i na univerzitě se mluvilo rusky, ve všech válkách tady lidi bojovali za Rusko," přibližuje Konontsev mentalitu poloostrova, který byl v roce 1954 zásahem Nikity Chruščova administrativně vyčleněn z Ruské sovětské republiky a připojen k sovětské Ukrajině.

Po rozpadu SSSR se Krym stal autonomní součástí samostatného ukrajinského státu. Na poloostrově se ale po celou dobu nacházela silná ruská vojenská posádka a především počet ruských válečných lodí tu vysoko převyšoval ty ukrajinské. Málokteré přímořské území má pro Rusko větší strategický význam.

Sevastopol patří k městům s největší frekvencí portrétů Vladimira Putina.

Foto: Andrii Konontsev

Do Sevastopolu přijel Konontsev po referendu v roce 2014 poprvé až v červnu toho roku a ještě tam zahlédl plakáty a billboardy, které rozhodování místních v předchozím lidovém hlasování vykreslovaly jako volbu mezi "Ruskem a fašismem". "Ta propaganda a dezinformace se mi nelíbily. Snažily se lidem namluvit, že v Kyjevě vládnou fašisté a každou chvíli dorazí na Krym," říká. Bylo to možná zbytečné, protože málokdo z obyvatel poloostrova se s Kyjevem tak jako tak ztotožňoval.

"Když se mě v Česku ptali, odkud jsem, odpovídal jsem, že z Ukrajiny. Zdůraznil jsem ale, že jsem Rus, protože pocházím z Krymu," vypráví Konontsev, který se v Praze živí nejen fotografováním, ale třeba i výukou ruštiny. Teď už prý jen stručně odpovídá, že je "z Krymu".

Objevili se "nebezpeční lidé"

Krymčané měli před rokem 2014 pocit, že ukrajinská vláda je zanedbává. "Silnice byly v hrozném stavu, neměli jsme moderní letiště. Teď se buduje dálnice a v Simferopolu se postavil nový terminál, takže tamní letiště je snad třikrát větší než to v Praze," líčí sevastopolský rodák. Vadou na kráse aeroportu ale je, že kvůli mezinárodním sankcím tam létají spoje jen z Ruska. Na rozdíl od ukrajinských časů ve zdejších městech nenarazíte na McDonald's, KFC a další mezinárodní obchody a firmy. Nemůžete zde používat karty Visa či Mastercard, vznikl lokální platební systém Mir.

Zboží, které je na Krym zakázáno dovážet, se ale nyní dopravuje po loni otevřeném devatenáctikilometrovém mostě přes Kerčský průliv − přímo z Ruska, takže mimo dohled ukrajinských pohraničníků. "V Sevastopolu si vyberete iPhone v obchodě na internetu, prodavač ho objedná v Krasnodaru a za pár dnů vám ho přivezou," říká fotograf. Chválí, že u domů teď vyrůstají dětská hřiště, což za vlády Kyjeva prý nebylo, zlepšila se i městská hromadná doprava.

Věděli jsme, že jednou se Krym zase stane součástí Ruska, jen jsme netušili, kdy to bude.

S názorem, že by se to možná stalo i bez připojení k Rusku, protože na Ukrajině se během posledních let také zlepšila infrastruktura, Andrii Konontsev polemizuje. "Nemyslím si to, jezdím hodně do Lvova i Kyjeva a změny nevidím," tvrdí.