Vesnický dům. Do obce s dávnou minulostí navrhli architekti přívětivou stavbu, jež ctí tradici

Architekti ze studia ORA na to šli důkladně. Nejprve prozkoumali oblast. Všimli si, že v obcích okolo Božic dochází k postupnému rozpadu staletí rostlých struktur. Ty ztrácejí někdejší, přitom nikým neregulovanou jednotnost a jakousi nepsanou přiměřenost: noví stavebníci si libují ve vilách patřících více do města než do malého sídla.

Okno

Přesně členěný interiér získává spoustu světla z velkoryse řešených oken.

Foto: Jakub Skokan, Martin Tůma / BoysPlayNice

Dům v Božicích

◼ Architekti: Jan Hora, Barbora Hora, Jan Veisser / ORA
◼ Projekt: 2013
◼ Realizace: 2015 až 2018
◼ Zastavěná plocha: 191 m²
◼ Užitná plocha: 169 m²
◼ Fotografie: Jakub Skokan, Martin Tůma / BoysPlayNice

Odpověď architektů, jak se neblahému trendu bránit, je lapidárně podaná. Přišli s přívětivým domem, který ctí tradice. Neumístili jej do hloubky svažité parcely, jak se to stává nedobrým zvykem, ale stavbu posunuli až k cestě, jak to bývalo v minulosti běžné, ba nutné, protože to mělo praktický význam. Do ulice dům nenastavuje garáž, ale představuje se štítovým průčelím otevírajícím se nádherným velkým oknem, díky němuž stavba navazuje úzký kontakt s nejbližším okolím. Architekti okno povýšili na svébytné dílo pomocí arkýře, který vystupuje ze zdi a fasádě dodává měkkou plastičnost. Má zde kromě funkce výrazové, výhledové, světelné i funkci symbolickou, protože je zhmotněnou metaforou upřímnosti, velkorysosti, sounáležitosti…

Okna jsou zásadním tématem. Pro každý dům představují to, co oči pro člověka. Je škoda, že se jim nevěnuje dostatečná péče: architekti, kteří chtějí působit moderně, se omezují na střídání vertikálních a horizontálních otvorů, jak to kdysi, po první světové válce, vymysleli funkcionalističtí mistři. Je to však zoufalé klišé svědčící o lenosti − nebo možná strachu − pokoušet se přijít s něčím osobnějším.

Archetyp

Dům v Božicích můžeme považovat za stavební archetyp, za něco, co je nám bytostně blízké a máme to uloženo kdesi v hlubinách podvědomí. Podlouhlý tvar stavby se pozvolna a hladce začleňuje do úzkého pozemku, má zápraží, které před nepohodou chrání přesah sedlové střechy pokryté bobrovkami, pálenými taškami. Směrem do dvorku se stavba otevírá řadou rytmicky navazujících oken, včetně několika takzvaných francouzských, která umožňují přímý výstup do "terénu".

Zajímavým architektonickým prvkem je krátká zídka se zakomponovaným elektroměrem a přípojkou plynu, již od štítové stěny oddělují vstupní dveře z dřevěných, na výšku posazených fošen s pravidelnými zářezy. Fošny šplhají až pod střechu tak, aby přes ně bylo možné tušit, co se odehrává na dvoře − a naopak.