Do Chanova jezdí po seriálu novináři i politici, ale místní začínají být zase otrávení, protože velké změny nepřicházejí

Přijeli jste sem jako do zoo, co?" Před opraveným, nazeleno a naoranžovo natřeným třípatrovým panelákem v Chanově stojí skupinka fešácky oblečených třicátníků a přátelsky se netváří. "Stejně tam zase nakonec dáte fotky těch ruin," ukazuje štíhlý chlap v kožené bundě na dům v sousedství, jehož polovina je zcela zdemolovaná a průhlednými patry jsou vidět zatím nesměle se zelenající pahorky na blízkém obzoru.

Když namítám, že budoucí záměry našeho fotoeditora nedokážu předpovědět, naštvaně odtuší: "Vy nás házíte do jednoho pytle, tak my vás novináře taky!" Radí, abychom se radši vzdálili, a asi desetiletí kluci procházející se po chanovské "návsi" nás počastují peprnými nadávkami.

Ještě nedávno nejednomu žurnalistovi, včetně autora této reportáže, mnozí lidé v Mostě i tady v Chanově tvrdili, že televizní seriál Most!, který v lednu a únoru vysílala Česká televize, uvolnil napětí mezi Romy a majoritou. Všichni se prý nad politicky nekorektními scénami dobře bavili a uvědomili si, že předsudky jsou spíše k smíchu. Uplynulo ale pár týdnů a vypadá to, že staré averze se vracejí do původních kolejí.

Amnestii pro dlužníky

U příjezdu do "ghetta" nacházejícího se za městskou čističkou stojí zdejší nejvyšší panelák. Dojem z poměrně nové oranžové omítky kazí dvě černé díry zející tu namísto oken. Před několika měsíci tu explodovala varna pervitinu, policie hned poté zadržela popáleného vařiče drog na útěku. K dalším zraněním naštěstí nedošlo. Ukázalo se, že výtečník nebyl místní, ale z nedalekého Litvínova.

Základní školu v Chanově dokončí jen 60 až 70 procent žáků.

Dnes je tu klid, nicméně jako v celém Chanově zde na každém kroku narazíte na řadu kontrastů. Před oranžovým panelákem parkuje naleštěné auto s britskou poznávací značkou, ale pod okny se povalují odpadky. Hned vedle je pečlivě uklizené fotbalové hřiště s umělou trávou, o něž se stará parta místních. Na něm se poflakují skupinky dětí. Míč však nemají. Místní fotbalový tým Aver Roma (Jiní Romové) před časem ukončil činnost. Důvody nejsou zcela jasné.

Šéf nehrajícího klubu Peter Bažo, menší chlapík v kšiltovce, který nyní o hřiště pečuje a zahrál si i předáka romské komunity v seriálu Most!, patří k půl procentu Chanovských, kteří mají stálý zaměstnanecký poměr. Tohle hrozivé číslo je odhad mosteckého magistrátu, úřad práce nezaměstnané za jednotlivé čtvrti neeviduje.

Jedinou romskou učitelkou v místní základní škole je Adriana Kotlárová (stojící zcela vzadu).

Foto: Milan Bureš

Pan Bažo v panelákové klubovně vysvětluje, že místní nepracují, protože v tom nevidí valný smysl. Většinou splácejí dluhy z půjček nebo třeba za vodu, často jsou to statisícové částky. Pokud by měli legální příjem, větší část by dlužníkům kvůli exekucím stejně strhli a zůstalo by jim pouze tzv. nezabavitelné minimum. "Ať vláda vyhlásí pro dlužníky amnestii a pak do práce půjdou. Teď stejně nemají z čeho splácet. Stát by potom měl aspoň peníze z jejich daní. Takhle nemá nic, protože oni raději dělají načerno," říká Bažo v místnosti se stropem vymalovaným do podoby fotbalového hřiště. Vypráví, že Chanov navštívili různí činovníci včetně ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové, vyslechli stížnosti Romů, pokývali, ale řešení nepřichází. Místní začínají být už zase otrávení.

Sídliště Chanov bylo postaveno ve druhé polovině 70. let minulého století a úřady sem sestěhovaly stovky Romů ze starého Mostu, zbouraného kvůli těžbě uhlí. Segregovaná čtvrť se brzy proměnila v ghetto, vedle slušných nájemníků byli viditelnější ti druzí, kteří nové byty zničili a okolí zaneřádili tunami odpadků. "Vypadalo to tu o dost divočeji než dnes, nikdo neuklízel," vzpomíná ředitelka chanovské základní školy Monika Kynclová na rok 1986, kdy do ní nastoupila jako vychovatelka v družině.

Devastace pokračovala ještě v 90. letech, město pak muselo čtyři nejzničenější domy zbourat. Dnes tu radnice platí úklidové čety složené z místních. Většina lidí se naučila odnášet své smetí do popelnice. V Chanově funguje nezisková organizace, jež například několik místních vyškolila na domovníky, kteří se snaží o jednotlivé vchody pečovat. Zmíněný Peter Bažo spolupracuje s městskou policií jako asistent prevence kriminality.

O čtyřech svatbách, které se v Chanově mají konat v létě, se tady mluví dlouho dopředu.

Podle magistrátu jsou však i přesto vandalství a drobná kriminalita na denním pořádku. "Jde o krádeže a devastace domů, kdy se do volného bytu přes zabezpečení nabourají osoby, které pak celý byt zničí, vytrhají kabely a odnesou vše, co se odnést dá," podotýká tisková mluvčí mostecké radnice Alena Sedláčková. V prázdných bytech potom vznikají skládky.

Vy berete jen jeden plat?

Ještě v 90. letech žilo v Chanově přes 1200 lidí, dnes je to podle mostecké radnice jen o něco více než polovina. Na jedné straně nevelká menšina aktivních a motivovaných jako Peter Bažo, vedle ní lidé, kteří volí úplně jiný způsob života. "Děti se divily, že beru plat jen jednou měsíčně, jejich rodiče prý za stejnou dobu dostávají peníze třeba čtyřikrát," smutně se usmívá devětadvacetiletá učitelka Adriana Kotlárová, když mluví o rodinách svých žáků, které žijí z různých sociálních dávek. Ve čtyřicetileté historii zdejší základky je teprve druhou romskou učitelkou. Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem absolvovala diplomovou prací o tradičních romských zvycích v Chanově. "Do umyvadla se vysypaly peníze, člověk se tou vodou musel umýt a neutřený pak šel ke štědrovečerní večeři, aby mu to přineslo štěstí," vypráví o své práci, která se dočká dokonce "dramatizace": její žáci budou zvyky předvádět 6. dubna na Mezinárodní den Romů.

Nastěhují se lidé ze zničených domů do opravených paneláků, nebo do kontejnerových bytů?

Foto: Milan Bureš

Adriana Kotlárová ale není z Chanova, vyrostla a bydlí ve městě. Rodiče, oba trvale zaměstnaní, ji prý ve studiu všemožně podporovali. To je v Chanově podle zdejších pedagogů výjimečný jev. "Mámy řeší shánění jídla, dávky, splácení lichvy, na domácí úkoly jim nezbývá čas," krčí rameny ředitelka Kynclová.

Od vzniku zdejší čtvrti jsou známi jen čtyři dívky a jeden chlapec, kteří to dotáhli až k maturitě − z toho dva z nich na Romské střední škole sociální v Kolíně, jež však před lety zanikla. Jedinou středoškolačkou, která dodnes žije v Chanově, je třiadvacetiletá Anna Siváková. Ji si prý jako žačku vzaly kdysi pod křídla starší sestry. "Řvaly na mě, že se ty barvy musím naučit. Nebo jednou jsem v první třídě dostala pětku ze čtení a ony mě hned donutily přelouskat celý slabikář," vypráví dívka v brýlích, jež na mostecké střední zdravotní škole vystudovala obor sociální činnost a dnes pracuje v Chanově jako terénní pracovnice neziskovky Dům romské kultury.

Už máme dost těch řečí o tom, jak cikáni zbourali Chanov. To udělali lidi, kteří se dávno odstěhovali.

Anna Siváková původně snila o povolání kadeřnice, ale nakonec ji k nástupu na "zdrávku" přemluvily kamarádky ze sídliště, které tam šly studovat. Pak ovšem jako jediná z nich školu dokončila. "Holky začaly mít jiné zájmy, dnes už mají děti," podotýká mladá streetworkerka, jejíž hlavní pracovní náplní je se svými sousedy řešit papírování kolem splátek jejich dluhů.

"Anna je tu jediný pozitivní vzor," míní ředitelka Kynclová.