Člověk není kolonka, má svůj osud a příběh. Leoš Jiřele vybudoval firmu, kde zaměstnává lidi s handicapem a pomáhá jim vrátit se do života

Dát lidem s handicapem šanci stát se součástí kolektivu, získat stabilní zaměstnání a vrátit se zpátky do života. S takovou vizí filantrop Leoš Jiřele v Rybníku u České Třebové buduje výrobní družstvo Solea. „Člověka nevnímáme jako kolonku, ale lidský osud s příběhem. Čím závažnější diagnózu má, tím je pro něj uplatnění na trhu práce složitější. A tím větší má pro nás smysl nabídnout mu místo,“ říká mladý muž, který za svou podnikatelskou činnost se společenským přesahem nyní získal titul Laskavec.

Společnost Solea přitom není klasická chráněná dílna ani tréninková kavárna, nýbrž firma s poměrně složitou výrobou, kterou tvoří převážně zakázky pro automobilový průmysl. Družstvo před devatenácti lety založil Leošův otec – bezbariérová budova, ve které firma sídlí, byla tehdy k pronajmutí a jen pár kroků od jejich rodinného domu. „Moje teta byla po transplantaci plic a byla jasným příkladem toho, jak těžké je pro lidi se zdravotním postižením najít práci a žít normální život,“ vypráví Leoš Jiřele, jaké okolnosti vedly k založení firmy.

Laskavec Leoš Jiřele

„Já jsem se tehdy ještě živil volejbalem a plnil si svůj klukovský sen stát se profesionálním sportovcem. Skrze zdraví mi to dlouho nevydrželo,“ vzpomíná s úsměvem na dobu, kdy v podniku, který vznikal v holých místnostech s dráty čnějícími ze zdí, pracoval ještě jako brigádník na montáži. Do firmy naplno naskočil v roce 2003 jako řidič dodávky, poté si prošel pozicemi kontrolora kvality, pak vedoucího výroby a celou společnost převzal o pět let později. „Dnes máme 140 zaměstnanců,“ říká spokojeně podnikatel a zdůrazňuje, že za základ úspěchu považuje rozhodnutí nevpustit do podniku cizí kapitál od investorů, ale postupovat samostatně, pomalu krok za krokem.

Solea proto nejdřív produkovala jednoduché výrobky jako třeba víčka na lahve. V současné době se už zaměřuje na lisování plastů, kovů, obrábění i montáže. Její směr, jakkoliv může na první pohled působit překvapivě, se však logicky odvíjí od toho, že Leoš Jiřele vystudoval strojařinu a jeho otec je vyučený zámečník. „Také jsme oba nadšení rybáři, takže mezi našimi prvními produkty byly i rybářské vozíky na batohy a další pomůcky,“ líčí.

Tři životy nestačí

Podnik, jehož zaměstnance tvoří z bezmála tří čtvrtin lidé s různým handicapem, vyrostl právě na zakázkách pro automobilový průmysl. „Toto odvětví nám dalo určitou stabilitu a naučilo nás hodně o procesu a systému výroby. Rádi bychom postupně snížili dnešní 90procentní podíl těchto zakázek,“ prozrazuje Leoš Jiřele s tím, že by chtěli trhu nabídnout vlastní produkty, třeba i s vizí zpracovávání odpadu. Solea by tak mohla mít do budoucna ekologické ambice.

„Teď se nám sice daří, ale máme za sebou pár přešlapů. Hodně špatné období jsme zažívali, když jsem firmu před deseti lety přebíral. Taťka je totiž velmi činorodý člověk a má spoustu nápadů, k jejich realizaci by mu ale nestačily ani tři životy,“ líčí podnikatel s nadsázkou dobu, kdy v rámci projektu Solea fungovala výroba plastových oken či cestovní agentura. „To samozřejmě nešlo dost dobře dohromady a my jsme pomalu řešili otázku přežití. Klinickou smrt jsme ale překonali, přestali jsme se zaobírat nesmysly a začali se věnovat pouze činnostem, které se vzájemně doplňují.“

Postupně si firma v rámci regionu vybudovala silný brand, především díky lidskému přístupu k zaměstnancům, kteří to v životě nemají lehké. A jak Leoš Jiřele říká, lidé s postižením dokážou ocenit přívětivé chování a možnost zapojit se do kolektivu několikanásobně víc než zdravý člověk.

„V posledních letech se nezaměstnanost takto znevýhodněných lidí hodně snížila. To ale bohužel souvisí s celkovou nezaměstnaností – je nedostatek pracovní síly, a tak firmy sahají i do řad, které by za jiných okolností přehlížely,“ krčí rameny. Dodává ale, že přístup k lidem se zdravotním postižením se naštěstí zlepšuje napříč celou společností. „Doufám, že se mi to jen nezdá.“

Leoš Jiřele získal titul Laskavec v rámci stejnojmenného projektu.

Foto: Jan Tichý

Extrémy nefungují

V Solee se Leoš Jiřele už před lety rozhodl uplatňovat principy svobodné firmy, která si zakládá na autonomním rozhodování, zodpovědnosti, otevřené komunikaci a participaci všech spolupracovníků. „Samozřejmě vize, že budeme všichni stále happy, byla trochu naivní. Vždycky musí být rovnováha mezi svobodou a odpovědností, což je i jedna z hlavních tezí konceptu. Extrémy nefungují,“ vysvětluje šéf družstva, který se v tomto ohledu nechal inspirovat především Tomášem Hajzlerem, průkopníkem svobodných podniků v Česku.

Leoš Jiřele přiznává, že problémy byly, jsou a budou. Dají se však řešit lidskou cestou. Právě proto tvoří jeho firmu takřka samostatné týmy, které mají svého lídra. Dbá se na transparentnost dat a informací, aby byly vidět reálné zisky i ztráty. Důležitou roli hraje právě autonomie v rozhodování. „Zaměstnanci mají právo veta třeba v tom, koho mezi sebe chtějí přijmout, a koho ne. Podílí se na sestavování finančních plánů, mají měsíční podíly ze zisku…“ říká podnikatel.

Protože zná příběh většiny zaměstnanců, všímá si Leoš Jiřele i pozitivních změn jejich zdravotního stavu. „S lékaři to samozřejmě neprobíráme, ale lidé s námi své zlepšené zdraví rádi sdílí. Třeba naše Míša, drobná brunetka, autistka. Ta se během působení ve firmě neskutečně posunula a takových je více,“ pokračuje spokojeně a doufá, že se mu tak hmatatelně plní záměr vracet handicapované lidi nejen do pracovního, ale i do běžného života.

Škála handicapů, kterými zaměstnanci Soley trpí, je široká. Ať už jde o Crohnovu chorobu, onkologická onemocnění, autismus, lupenku či další zdravotní postižení, klíčem k fungování je podle Leoše Jiřeleho jednoznačně individuální přístup ke každému člověku. „Musíme myslet na to, že pracujeme s lidmi velmi citlivými na všechny změny. S každým je potřeba najít společný dialog.“

Kdyby neexistovala Solea, zůstal by Leoš Jiřele pravděpodobně u sportu. Svého rozhodnutí vést výrobní družstvo prý však nikdy nelitoval, ačkoliv ustál křest ohněm. Za svou iniciativu nyní získal titul Laskavec, a otevírá tak třetí kolo stejnojmenného projektu.

Nominovat člověka, který by si zasloužil uznání a podporu, můžete i vy. Všichni ocenění Laskavci v rámci komorního setkání obdrží od Nadace Karla Janečka šek na 6⁶ (tedy 46 656) korun, který mohou využít pro libovolné účely.