Dorazil i Danny Smiřický. Tentokrát do jednoho suterénu, kde se žije swingem

Pražská Vodičkova ulice během pracovního týdne nepatří k nejpříjemnějším místům ve městě. Tramvaje, turisté a úzké chodníky kolem prvorepublikových pasáží z ní činí dopravní uzel, kde není radno strávit více než několik minut. O pátečním večeru se však dramaticky promění.

Díky blízkosti Městských divadel pražských a Lucerny je zde koncentrace pánů v oblecích a dam na podpatcích patrně nejvyšší ve městě. Jejich modely sice neodpovídají době swingové − čili 20. až 40. letům minulého století −, ale kdyby si například mimozemšťan dělal obrázek o módním stylu Čechů ve srovnání s prvo- či druhorepublikovou tradicí, může dojít k závěru, že oblek a šaty jsou stále národním vycházkovým standardem.

Do kurzů swingu chodí lidé všech věkových kategorií. Patnáctileté dívky a někdy i sedmdesátníci.

Foto: Tereza Jandová

Nad schody vedoucími k suterénní zkušebně Divadla ABC v pasáži U Nováků, kde se v šest hodin večer schází zájemci o lekci swingu, visí portrét Jana Wericha a Jiřího Voskovce vykukujících z paluby letadla American Airlines.

Divadlo ABC bylo od sezony z let 1929/1930 až do roku 1938 sídlem Osvobozeného divadla. Právě tato scéna, hudebně spojovaná se skladatelem Jaroslavem Ježkem, udělala pro slávu jazzové hudby v českých zemích více než kterákoliv jiná. Že se právě zde scházejí lektoři a frekventanti taneční školy Swing Busters, je tudíž příjemnou shodou okolností.

Celý týden, prostě durch

Krátce po sedmé večer v sále pomalu končí taneční hodina. Páry, z nichž některé se seznámily až na místě, ve swingovém tempu popocházejí dopředu a zpátky, učí se vzájemně vést a následovat. Do dobového oblečení toho večera není navlečený nikdo, ale nejvyšší tanečník, mladý muž v brýlích s kostěnou obroučkou, nápadně připomíná Dannyho Smiřického, jazzové alter ego spisovatele Josefa Škvoreckého, jejž ve filmu Tankový prapor ztvárnil herec Lukáš Vaculík.

Chceme naučit zájemce univerzální principy jazzového tance. Díky tomu pak mohou vyrazit do kola kdekoliv na planetě.

"Rád bych zaplatil dnešní lekci," říká "Danny" spoluzakladatelce Swing Busters, sedmadvacetileté Anně Hůlkové. Její zvlněné mikádo, s nímž však patrně neměla žádnou zvláštní práci, vypadá jako ideál ze 40. let minulého století.

"Jsem tu prvně, ale nevím jistě, jestli přijdu znova," odpovídá učitelce, která se trochu podiví − tanec mladíkovi šel, a dokonce se zdálo, že se dobře baví. Ostatní se však loučí s výkřiky "tak zase za týden" a řada z nich se zdrží na takzvaná praktika, volný trénink, při němž sálem zní swingová hudba do devíti večer. Pak se osazenstvo odebere na koncert, kde může řádit až do půl dvanácté.