Fialová karosa zvaná Harabiňák s velkým portrétem Štefana Harabina a nápisem "Za Slovensko, tradice a právní stát" parkuje před kulturním domem v západoslovenské Nitře. Do omšelé betonové stavby z dob socialismu ve zdejším "Parku kultury a oddechu" se scházejí skupinky lidí. Jsou to převážně ženy. Je pátek 8. března a především starší ročníky si tu s prezidentským kandidátem Harabinem chtějí připomenout svůj − za minulého režimu poněkud zprofanovaný − "mezinárodní den". Přišlo ale také hodně mladších žen s partnery a ty chtějí hlavně poznat svérázného politika naživo.
Harabin: Inspirace Zemanem
Současný soudce slovenského Nejvyššího soudu a také jeho bývalý předseda a exministr spravedlnosti Harabin, nyní pasažér autobusu připomínajícího legendární autokar Zemák, svůj vzor nezapírá. "Inspiroval jsem se Zemanem, samozřejmě. Je to suverénní prezident suverénního českého státu a nedovolí si diktovat od elit a globalistických skupin," prohlašuje pomenší jednašedesátiletý muž se zkoumavým pohledem a řídkou, pečlivě přičísnutou kšticí při krátkém rozhovoru, pohodlně usazen do sedačky fialového vozidla. Když chce nějaké slovo zdůraznit, pomalu je slabikuje, jako by měl před sebou méně chápavého žáčka. "Já se nebojím sebrat zodpovědnost na svá bedra, je nejvyšší čas, aby se konečně udělal po-řá-dek!" přesvědčuje nás kontroverzní soudce, který úřadujícího slovenského prezidenta Andreje Kisku přirovnal k Adolfu Hitlerovi.
Do vysokých justičních postů se Harabin dostal v období mečiarismu a léta svými rozhodnutími paralyzoval speciální soud snažící se rozkrýt korupční kauzy. Nyní se díky třetímu místu v předvolebních průzkumech a agresivní kampani využívající weby šířící konspirační teorie a dezinformace stal černým koněm prezidentských dostihů.
Harabinovými největšími soupeři budou bruselský byrokrat Maroš Šefčovič, ultrapravicový poslanec Marian Kotleba a právnička a ekologická aktivistka Zuzana Čaputová. Jako jinde ve světě jde o střet populistů (což je v případě Kotleby ještě slabý výraz) se zastánci liberální demokracie.
Za chvíli sedí Harabin na pódiu kulturního domu, který není zaplněný ani ze dvou třetin. Návštěvníci jej však vítají o to silnějším potleskem. Moderátorka v lidovém kroji čte otázky předem připravené volebním štábem. "Před rokem 89 byla vzdávána větší úcta ženě coby nositelce života," vytasí se s první "fake news" Harabin. Prvních pár minut mluví pomalu a zastřeně, jako kdyby se právě probudil. Po první části, kde kandidát chválí ženské pokolení včetně své druhé manželky, matky a dcer, zazpívá okrojovaný mužský folklorní soubor Lidovec. Teprve pak Harabin, jenž svou prezidentskou kandidaturu ohlásil loni v červnu při společném vystoupení s vydavatelem konspiračního magazínu Země a věk Tiborem Rostásem, nabírá skutečnou formu. Přitvrzuje a svůj vzor z Pražského hradu nejedním výrokem překonává.
Své někdejší členství v KSČ Harabin vynechá, na staré časy ale ještě několikrát zavzpomíná. "Dnes absolvent vysoké školy nedosahuje úrovně absolventa gymnázia z roku 1989," hřímá a demagogickým výrokem se snaží podpořit svou teorii o údajně záměrném "zidiotizování národa", za nímž mají stát temné, tentokrát přímo nejmenované síly. Ty na Slovensko zvou "muslimské migranty", které kandidát zmíní asi pětkrát.
Nevěřím telce
Web Antipropaganda.sk v únoru doložil řadu Harabinových lží a dezinformací, jimiž operuje na mítincích, konspiračních webech, svém YouTube kanálu a nyní také v debatách či v celostátní televizi. Lidem v sále to ale nevadí: muže, který prohlašoval, že na Ukrajině vládnou fašisté, a schvaloval anexi Krymu, opakovaně odměňují nadšeným aplausem. Harabin si úspěšně vytvořil na Slovensku neexistujícího nepřítele, když loni v květnu šířil video, kde tvrdil, že v zemi je deset tisíc migrantů a ještě větší počet má přijít v létě. Podle statistik slovenského ministerstva vnitra ale Bratislava loni poskytla pouhých pět azylů a 37 takzvaných doplňkových ochran.
"Rozlézají se plazivé rakovinové metastáze likvidující rodinu," pokračuje Harabin v jasné narážce na svou protikandidátku a favoritku voleb, právničku s kariérou z neziskových organizací Zuzanu Čaputovou. Ta nedávno řekla, že by nebyla proti adopci dětí páry stejného pohlaví. "Málo peněz jde do folkloru a hodně do nevládek," neopomene si rýpnout soupeř Čaputové. "Nevládky rozkrádají stát. Berou peníze ze zahraničí a k tomu ještě i ty naše," dodá Harabin. Tvrdí, že v nemocnicích umírají desetitisíce lidí "zbytečně", protože na jejich léčbu nejsou prostředky. Sklízí dlouhý potlesk.
Následuje několik písní souboru Lidovec. Ten se také dostává do tempa: krojovaní muži volí svižnější skladby, dupají do rytmu, hvízdají. Sál začíná skandovaně tleskat. Bývalý komunista Harabin na závěr promluví o nutnosti zachránit "křesťanskou slovenskou rodinu" a nastolit "spravedlivý stát". A pak si zapěje společně s Lidovcem: "Na Královej holi stojí strom zelený, vrch má nakloněný, do slovenskej zemi."
Při odchodu ze sálu dostávají ženy rudé a bílé růže. Pětatřicetiletá Miroslava Cisárová, vysokoškolská pedagožka bydlící nedaleko Nitry, se tváří spokojeně. "My rodinu teprve plánujeme, ale moje sestra děti má a stejně jako já bude volit pana Harabina, protože je proti tomu, aby homosexuálové mohli adoptovat děti," říká žena. Za ruku ji drží její stejně starý partner s náušnicí v uchu, rovněž vysokoškolský učitel a mikrobiolog Lukáš Hleba. "Můj názor je: na koho nejvíc útočí média, toho je třeba volit, tak jste to měli i v Česku," poznamenává muž. Minule volil Kisku, ale to se prý o politiku nezajímal, nyní sbírá informace například na webu Infovojna.sk. "I tam jsem zjistil, že vše, co se říká v telce, není pravda," zmiňuje pan Hleba jeden z nejagresivnějších konspiračních portálů. "Pan Harabin je kovaný v právu a má autoritu," vysvětluje svou volbu.
Cvrkot na konci mítinku sleduje mladá dvojice. "Budeme volit poprvé a vybrali jsme si pana Harabina. Je pro klasickou slovenskou rodinu," vysvětluje osmnáctiletý Stanislav a láskyplně drží za ramena svou stejně starou přítelkyni. "A chce postavit na nohy náš stát, který spíš upadá," říká mladík o kandidátovi, který je coby bývalý šéf a dlouholetý soudce Nejvyššího soudu jedním ze symbolů neprůchodnosti práva na Slovensku − v zemi, kde nebyl za korupci odsouzený jediný politik či vyšší úředník. Jeho příznivci a mnozí váhající voliči dnes však spíše než Harabinově minulosti věnují pozornost jeho konspiračním videím, jejichž sledovanost se během krátké doby vyšplhala z několika málo tisíc až k statisíci zhlédnutí.
S nitranskými přáteli se v předsálí loučí podsaditý šedesátník, předlistopadový policista a nyní hoteliér Jozef Škultéty. Právě on je majitelem autobusu Harabiňáku. Českému novináři se kromě "napojení na ruského generála", který mu ale prý neposílá instrukce, nýbrž léčivé bylinky ze Sibiře, pochlubí, že v roce 1998 se projel s někdejším předsedou české sociální demokracie Zemanem v jeho předvolebním Zemáku. Tvrdí, že se účastnil i porad volebního štábu se Zemanem. "Měl jsem dobrého učitele," usmívá se.
Jako jinde ve světě jde i na Slovensku o střet populistů − což je v případě Kotleby ještě slabý výraz − se zastánci liberální demokracie.
Šefčovič: Eurobyrokrat s lidskou tváří
Na opačném konci Nitry se v Akademické ulici rojí žluté vesty policistů. Strážníci tu ale nejsou kvůli příjezdu prezidentského kandidáta Maroše Šefčoviče. Usměrňují auta návštěvníků zdejšího nábytkářského veletrhu.
Eurokomisař pro energetiku Šefčovič, robustní a opálený padesátník, vystupuje z černého audi a sám si vykračuje k budově Agroinstitutu naproti zdejší výstavní hale. Oslavu MDŽ už má za sebou, tentokrát si pro předvolební akci vybral setkání se slovenskými zemědělci. Na pódiu zdejšího, jen z půlky zaplněného kongresového sálu ho vítá jiný opálený chlapík, předseda Zemědělské a potravinářské komory Emil Macho.
Šefčovič se snaží vyzařovat dobrou náladu, úsměv z billboardů jako kdyby mu přišili k obličeji. "Do Nitry jezdíme rádi, protože odsud mám manželku. Díky tchánovi jsem se tady jako kluk z Bratislavy dozvěděl něco o zahrádkářství. Vzal mě i do pálenice," zubí se od řečnického pultu bývalý slovenský velvyslanec v Izraeli a Evropské unii, jenž před rokem 1989 studoval na známém moskevském učilišti diplomatů MGIMO a byl členem KSČ. Nyní ho do prezidentského klání coby nestraníka vyslala vládní partaj Směr. Kvůli napojení na stranu otřásající se už mnoho let skandály ho považuje mnoho Slováků za nevolitelného, protikandidáti Harabin s Kotlebou zase neopomenou zmínit jeho bruselský měsíční plat ve výši přes 30 tisíc eur.
Tématem "konference" má být "Zemědělská politika EU v letech 2021−2027", o ní se ale diváci v sále mnoho nedozvědí, protože Šefčovič mluví z velké části o sobě. Prohlašuje sice, že by slovenští zemědělci měli mít "podmínky jako zemědělci v západní Evropě", případně jako "Češi a Poláci", proč tomu tak podle jeho slov není a co konkrétně jako prezident či případně nadále "jen" jako vysoký bruselský diplomat udělá pro změnu, už ale neprozradí. "Bylo by dobré, kdyby školní jídelny odebíraly slovenské maso," poznamenává pouze a z řady za mnou se ozve: "To snad nemyslí vážně! Kde na to vezmou peníze?"
Co se dočtete dál
- Co měl Maroš Šefčovič při setkání se slovenskými zemědělci společného s dalajlamou?
- Ke komu Zuzanu Čaputovou při jejím vystoupení v Komárnu dvakrát s lehkou nadsázkou připodobnil politolog a její stranický kolega Michal Šimečka?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
