Krátce po čtvrté hodině odpolední se už venku smráká, ale park v Tusarově ulici v pražských Holešovicích teprve ožívá. Z velké části za to může žlutý dvojdomek uprostřed zdejšího "náměstí", okolo kterého se hemží vyvážený poměr psů, dětí i dospělých. Kdysi dávno tu fungovaly veřejné záchodky. Ostatně jsou tu dodnes, i když v pozměněné podobě. Pravé křídlo stavby, kde sídlil přísný správce toalet a parku, dnes slouží jako knihkupectví, čítárna a bar.
Majitel literárního podniku Jakub Růžička roli původního hlídače vlastně tak trochu převzal. "Hajzlíky jsou součástí smlouvy. Každý, kdo tu chce podnikat, musí počítat s tím, že bude provozovat také veřejné toalety. Zdarma. To byla podmínka, která se mi hrozně líbila," líčí mladý muž, který tu podnik jménem Knihkopec vede bezmála dva roky. Kromě toho, že prodává knihy, čepuje Hastrmana a Pazdráta z minipivovaru Chříč a nakládá utopence i hermelíny.
"Většina původních pražských záchodků už bohužel dávno zanikla. Výjimkou je stále funkční podzemní záchodek na Uhelném trhu s některými dochovanými stavebními prvky," poukazuje například na dva komínové průduchy vedoucí z podzemí Jaroslav Jásek, jenž coby vedoucí archivu a Muzea pražského vodárenství zmapoval vývoj veřejných toalet v publikaci Veřejná místa pro intimní chvilky.
Je to součástí smlouvy: každý, kdo tu chce podnikat, musí počítat s tím, že bude provozovat také veřejné toalety.
Interiér toalet na Uhelném trhu byl asi před dvěma roky rekonstruován, jak nám potvrzuje nakrátko ostříhaná blondýnka, která má provoz zdejších záchodků na starosti. Fotit se ale rozhodně nechce. Pozice správce veřejných záchodků byla přitom v průběhu 19. a 20. století váženou profesí, kterou se dalo vydělat na slušné živobytí. Za použití se platily třeba i dva krejcary − tedy přibližně tolik, kolik tehdy v hospodě stálo jedno pivo. Dnes se zase na místě původních záchodů pivo často prodává.
Záchod je splněný sen
V holešovickém knihkupectví Knihkopec se o historii zdejšího dvojdomku často diskutuje, potvrzuje jeho provozovatel Jakub Růžička a pochvaluje si, jak je to "celé hrozně zajímavé". Růžička také pátral v historii a zjistil, že menší domek tu stál už za první republiky. Později byla přistavena druhá část a od konce devadesátých let má budova současnou podobu. "Po povodních z roku 2002 tu nějakou dobu fungovala čajovna, poslední tři roky přede mnou nic moc knajpička, taková horší nádražka. A to mám nádražky rád," říká Jakub Růžička.
Přes zimu provoz Knihkopce obstarává sám − zaměstnance by prý neuživil. "Mám hodně dětí, přesně řečeno teď se chystá osmé," sdělí knihkupec, zatímco v plynulé španělštině konverzuje s jedním z hostů. K vlastnímu podniku ho prý přivedlo štěstí začátečníka − předtím deset let prodával knihy pro Kosmas, potom pro Albatros. "Peníze nebyly špatné, ale sortiment knih mě moc nebavil. Tak jsem se rozhodl pro vlastní počin, kterým si plním dlouholetý sen," vypráví, jak kroužil po Holešovicích a natrefil na volný prostor bývalých veřejných záchodků, který podle všeho funguje na sousedské bázi.
"Kubíčku, máš tu mrazák, viď? Potřebuju si k tobě hodit dinosaury. To víš, to je vzácný maso, taky tě na jednoho pozvu," vtrhne do dveří zřejmě pravidelná zákaznice s balením mražených kuřecích nuget v ruce. "Je to až neuvěřitelné, v jak přátelském prostředí tu žijeme," pokračuje muž, který se do Holešovic přistěhoval z Okoře. Zdejší čtvrť si nemůže vynachválit. A to prý máme přijít za měsíc, až si počasí nebude na jaro jenom hrát a do pražských ulic vtrhne slunce.
Dnes se čůrá do keřů
Knihkopec je otevřený celoročně a o hosty nemá nouzi, což potvrzuje příchozí mladík, jemuž v ruce právě zůstala klika od dveří. "Vidíte, každý rok je to stejný. Tady se dveře netrhnou," prohodí Jakub Růžička a hostovi pohotově podává imbus a šroubovák.
"Nazdar Kubo, jdu na jedno rychlý. Za chvíli mi přijdou na kontrolu potrubí," vstoupí do dveří další kmenový zákazník Bolek, starší muž s šedým plnovousem a v kloboučku. V sousedství žije přibližně sedmnáct let. "Když jsem se přistěhoval, původní záchody tady už nefungovaly. To byla totiž doba, kdy nefungovalo vůbec nic," vzpomíná nejen na budovy veřejných záchodků, které byly dříve běžnou součástí všech městských parků. Potom ale podle něj kdosi shůry usoudil, že zaměstnávat lidi, kteří by parky hlídali a spravovali toalety, je neekonomické, a tím pádem zbytečné.
"Dnes se okolo trávníků staví ploty a čůrat se chodí ke keřům. Dám si radši panáka, ať to tady přežiju," dodává Bolek, který je sice už v důchodu, dlouhá léta se však živil jako konstruktér portrétů pachatelů a podezřelých pro kriminální policii. "Včera jsem měl borovičku, předtím kontušovku, takže dneska si dám ořechovku," pochvaluje si muž, který z Knihkopce pravidelně odchází nejen s alkoholem v krvi, ale také s několika knihami v náručí. To Jakuba Růžičku samozřejmě vždy potěší. Když odsud odcházíme i my, plno je venku i uvnitř. A ještě dlouho bude.
Čokoláda jako bonus
S vizí podobně frekventovaného místa další den míříme do Libně, bufet U Žabáka na Elsnicově náměstí má ale přes všechny deklarované sliby na sociálních sítích včetně pravidelné otvírací doby zamčené mříže a nejeví známky života. Je to škoda, protože venkovní cedule slibuje čerstvé domácí hamburgery, jejichž internetové recenze jsou kladné.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje předplatné i na delší období a tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
