Ne každý má v kuchyni okno orámované jako obraz a za ním výtah typu páternoster, který vozí porcelánové nádoby všeho druhu. Norbert Kostřica si takové okno v domě nedaleko Štětí pořídil. Vlastně dvě. Police s důmyslnými mísami, hrníčky a vázami defilují také za oknem v přízemí, kde je showroom rodinné firmy Novito.

Zimní slunce vrhá do rozlehlé místnosti ostré paprsky a nechává vyniknout designovým kouskům i uměleckým dílům nejrůznějších barev, které pomáhal realizační ateliér Novito vytvořit nebo je dostal od kumštýřů darem.

Zakladatel firmy přechází sem a tam, kouří doutník a vypráví o každém výrobku, jemuž pomohl on nebo jeho syn na svět. Většinu z nich navrhl Bořek Šípek, ale jsou tu k vidění také lžičky ve tvaru spermie od designéra Jiřího Pelcla nebo váza od Maxima Velčovského.

"Tohle jsme dělali pro italskou firmu Driade, která patří mezi evropskou designérskou špičku," ukazuje Norbert Kostřica bílou mísu, zvnějšku pokrytou malými kulatými výstupky. Navrhl ji právě Bořek Šípek a do Štětí si ji přijel osobně zkontrolovat majitel společnosti Enrico Astori. "Specializujeme se na atypické věci z porcelánu, které nikdo před námi nevyráběl. Už jsme jich udělali okolo šesti set. Porcelán není jednoduchý materiál, má své zákonitosti, v peci se například smršťuje o 14 procent," vysvětluje Kostřica a hned svá slova dokládá, když do výše našich očí přijedou páternosterem dvoubarevné kalíšky. "To byl technologický oříšek, protože ty dvě hmoty, jak jsou každá jinak zabarvená, měly snahu se oddělovat," objasňuje.

Jeho syn Tomáš stojí vedle a během otcova vyprávění jen občas něco prohodí. Když ale později popisuje konkrétní výrobky on, není pochyb o tom, že zná každý jejich detail. Některé z nich musel vlastnoručně vytvořit. Třeba otřepané okraje, jež bylo nutné vyštípat. "Nepovedlo se to vždy stejně, proto je každý kus originál," upozorňuje Kostřica mladší.

S otcem začal pracovat takřka před třiceti lety, když mu bylo 18 let. Původně se vyučil opravářem výtahů, později absolvoval keramickou školu v Teplicích.

Cesta k porcelánu

Norbert Kostřica je svérázný muž. Přestože žije ve Štětí přes půl století, nezbavil se ostravského přízvuku. "Jsem vyučený horník, a když jsem kopal černé uhlí, snil jsem o křehké kráse bílého porcelánu," říká rozšafně. Pravda je to ale jenom napůl. Původně z něj sice měl být horník, ale těsně před dokončením učebního oboru prý utekl z domova, především proto, že si nerozuměl s otcem. Ve Štětí našel práci u Vodních staveb a později přešel do štětínských papíren. Začínal v dělnických profesích, pokračoval jako technik a nakonec se dostal do vedení podniku. Během zaměstnání si dodělal maturitu i vysokou školu ekonomickou.

jarvis_5c76bfec498e5e3b1db7c12a.jpeg
V domě Norberta Kostřici spatříme mnoho originálních artefaktů
Foto: Milan Bureš
Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Co udělal Norbert Kostřica druhý den po setkání s Bořkem Šípkem?
  • Které artefakty na Pražském hradě pocházejí z dílny firmy Novito?
  • Jak vypadá rafinovaný dárek pro dalajlamu?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se