Volfův revír: České moře je v Bretani. Výstava v paláci Kinských mapuje vášeň českých malířů pro nejzápadnější výčnělek Francie

Zdá se to až k nevíře, jakou pozornost čeští malíři v devatenáctém a dvacátém století věnovali Bretani, tomuto nejzápadnějšímu výčnělku Francie. Vypráví o tom výstava Bonjour, Monsieur Gauguin, kterou do poloviny března pořádá Národní galerie v paláci Kinských na Staroměstském náměstí v Praze. Jedná se o expozici důkladnou, ztvárněním klasickou, kde se více než na kurátorskou interpretaci hledí na pečlivé, co nejobsažnější zpracování tématu.

Jan Zrzavý: Čisté a zelené, stále v nitru životem dmoucí se moře dumavé, jakoby slovanské Bretaně.

Bretaň je kraj rázovitý, do sebe uzavřený, odlišný od ostatních francouzských regionů, neboť řeč Bretonců má keltský původ, takže samotní Francouzi ještě dodnes místním občas nerozumí a bývají lehce zmatení − asi jako když na ně promluvíte česky. Světoznámé jsou některé zdejší pokrmy, především slané pohankové palačinky (galettes) nebo jablečný nápoj cidre, jehož nízký obsah alkoholu svádí k bezstarostné konzumaci. Carnac je zase kultovním místem všech, kdo se zajímají o megalitickou kulturu, založenou na seskupování obrovitých kamenů do tajuplných sestav, které podle vědců nejsou nahodilé, ale vedou dialog s hvězdnou oblohou. Když sem v roce 1889 zavítal básník Julius Zeyer, jeho romantická, přecitlivělá duše byla vysloveně okouzlená: "Žiju jako ve snu, něco tak krásného jako Bretaň si nikdo nemůže vymyslit, kdo tu zemi druidů a dubů, korigánů a menhirů vlastníma očima nespatřil."

I když je v paláci Kinských představeno hlavně české umění, výstava se jmenuje podle obrazu Paula Gauguina, podivuhodného dobrodruha, který bretaňský poloostrov objevil pro francouzské malíře, navíc obraz vlastní Národní galerie − je to jeden z jejích vůbec nejvzácnějších. Právě Gauguin, který si oblíbil městečka Pont-Aven a Le Pouldu, navíc o neobyčejném kraji pravděpodobně vyprávěl Alfonsi Muchovi, když v jeho ateliéru nějakou dobu přebýval, neboť vzhledem ke svému nezávislému, pohříchu chaotickému životnímu stylu často neměl stálou střechu nad hlavou. Mucha vytvořil sérii plakátů dekorovaných motivy krásných slečen a vřesu pro firmu Lefèvre-Utile sídlící v Nantes − městě na jihu Bretaně − a dodnes vyrábějící sušenky s typickými okraji připomínajícími krajku.