Valentýnská povídka Sáry Saudkové: Láska bez chuti a bez zápachu

Romeo se protáhl a vylezl z ergonometricky tvarované prosklené kabiny. Právě si odcvičil sestavu, kterou mu program Foreveryoung vytvořil na míru. Kategorie 1 = muž, věk = 26 let, opotřebení = zachovalý. Senzory na jeho těle sledovaly tepovou frekvenci, dech, tlak, endorfiny a jiné znamenité hormony zodpovědné za kondici a radost. Kamery po stěnách přísně dohlížely na provedení cviků a výsledky přenášely do Romeova osobního portálu.

Dal si masážní iontovou sprchu. Hřejivý fén mu osušil kůži, až se mu zježily chlupy, kdyby ovšem nějaké měl. Ručníky i ochlupení byly v roce 2039 přežitek. Se znepokojením žasl, když si jednou prohlížel starobylé záznamy, jaké to bylo KDYSI. Tak nehygienické. Divošské. Neestetické. Nepředvídatelné. Zkrátka nechutné.

I když. Romeo rád myslel na ženy. Ale ve společnosti, ve které žil, se něco takového považovalo za nekorektní primitivismus. Ostatně ani nevěděl, jak by JI oslovil. Nebylo vhodné dávat najevo zalíbení a vyloženě zakázané bylo rozlišovat, kdo je kdo. Žena, muž, něco mezi? Vládla absolutní rovnost mezi pohlavími, která tak prakticky přestala existovat. Pohlaví bylo sprosté slovo. Romeo se tím netrápil. Koho by taky napadlo oslovit objekt kategorie 2 (žena) tím nevkusným "slečno" nebo "madam"? Říct JÍ, že jí to sluší? Vrchol šovinismu, přece by nesnížil objekt 2 na pouhý nosič fyzického půvabu. Otřásl se při té představě. Sexismus navždy vymazán z planety Země, jásaly obří obrazovky.

Romeo byl ale mladý muž, pardon − zástupce kategorie 1, a tělo se přechytračit nedá, že?

Zastavil se u automatu. Měl chuť se rozšoupnout. Čipem zabudovaným v levém zápěstí zaplatil bioextrakt z yzopu a býčí oháňky. Nasycen a v dobré náladě si v systému PublicHealth rezervoval kóji určenou pro relaxaci II, kde se komprimovalo randění, namlouvání, svádění a kopulace do jednoho. Odpadlo trapné hledání vhodného objektu, nebylo třeba žadonit, bát se odmítnutí ani nemoci, závazku ani útraty. Získaný biologický materiál putoval ihned do reprodukční laboratoře, kde se propojil s geneticky nejvhodnějším vajíčkem. Anonymně, čistotně, radostně. Romeo si nasadil brýle a po paměti vyťukal 2019/2/Praha/Julie/3285D, kód jeho oblíbené dívky. V posledním půlroce se vracel jen za ní. Vyzkoušel už mnoho virtuálních dívek, byla to zábava, ale od Julie se vracel do své reality jen s velkou nechutí. Bylo to… marně hledal slova. Úžasné! A, kurva, nádherné! Nebyla to robotická iluze. Určitě ne. Vypadala tak opravdově. Měla vlasy, na předloktí jemné chloupky a u očí vějířky vrásek od smíchu. Ano, uměla se smát. Přísahal by, že dokonce i voní. Byla SKUTEČNÁ.