Rodinný dům se proměnil v pravoslavný kostel a sousedům se to nelíbí. Úřady tvrdí, že v obýváku si každý může dělat, co chce

Neobvyklá růžovofialová stavba s velkým obloukovým oknem a střešní kupolí přitahuje pozornost už z dvě stě metrů vzdálené hlavní silnice. Na okraji obce Mukařov, v části zvané Srbín, nacházející se dvacet minut jízdy východně od Prahy, čekáme na pravoslavného kněze Evžena Červinského. Pětačtyřicetiletý muž s bradkou a ve flaušovém kabátě za chvíli dorazí. Jak jsme se předtím po telefonu domluvili, zve nás dovnitř.

Do budovy vedou dvoje dveře, my vstupujeme těmi menšími. Za nimi se hned ocitáme v prostorné, byť strohé místnosti ve tvaru L a s vysokými stropy. Je tu dlouhý stůl, nad ním fotografie pravoslavných hodnostářů včetně pražského arcibiskupa Michala, v rohu uklizená kuchyňská linka. Jinak nic.

Druhá ze zdejších dvou místností je mnohem větší. A také vyšší, díky střešní kupoli vyzdobené malbami pravoslavných ikon. Portréty světců zpestřují také tenkou stěnu s okýnky, oddělující menší, východní část obřího "obývacího pokoje". Za touto příčkou se nachází oltář.

Obývacího pokoje? Ano, čtete správně, otec Evžen, jak pravoslavní oslovují pana Červinského, stavbu nahlásil jako rodinný dům s obývacím pokojem o rozloze 90 metrů čtverečních. V něm teď stojí na štaflích malíř, ale ne pokojů, nýbrž ikon, a domalovává fresky v byzantském stylu.

"V Česku je málo církevních zakázek, proto jezdím malovat do pravoslavných kostelů do zahraničí, byl jsem na Kypru nebo v USA," říká Anton Jaržombek, původem z Moskvy, jenž žije už deset let v Litoměřicích.

Jenže pan Červinský, volyňský Čech, který se narodil na Ukrajině a do Česka se přistěhoval s rodinou jako teenager, trvá na tom, že nejsme v kostele, ale v rodinném domě. "Ano, to jsme. Jak vidíte, je tu kuchyň, tamhle je koupelna se záchodem, vedle spíž," ukazuje otec Evžen. "Jen jednou za týden ke mně domů prostě přijde víc lidí." Kněz, jenž se však zároveň netají tím, že se ženou a čtyřmi dětmi nebydlí tady, ale v nedalekých Babicích, má na mysli pravoslavnou bohoslužbu, na niž se sjíždí každou neděli několik desítek věřících.

Oltář místo televize

S domem pana Červinského sousedí žlutá vilka krytá sedlovou střechou. Tu obývá třicátník původem ze Slovenska, Martin Butvin s rodinou. Během poslední lednové bohoslužby napočítal v okolí kupolovité stavby, o níž teď mluví celý Mukařov, 45 zaparkovaných aut. To už měl pan Butvin s několika sousedy sestavený protestní text. Získal pět desítek podpisů pod petici směřovanou na mukařovskou radnici.

Vpravo za chrámem alias rodinným domem vede „arménská“ ulice s neobydlenými vilami

Foto: Honza Mudra

"Naše petice není namířená proti náboženství. Jde nám o to, aby stavba byla užívána v souladu s platným územním plánem," říká pan Butvin ve svém obýváku. Dominantou pokoje tady pochopitelně není oltář jako u sousedů, ale televize a sedací souprava. Nade dveřmi však visí malý kříž, pan Butvin se hlásí ke katolické víře. Do Mukařova se přistěhoval v době, kdy se sousední budova, která dnes vyvolává takový rozruch, už stavěla. "Zjišťoval jsem, co tam vzniká. Podle územního plánu i sousedů šlo o rodinný dům," vzpomíná Butvin.

Až později se prý dozvěděl, že pravoslavná církev zde několik let předtím usilovala o postavení kostela, narazila ale na územní plán, který počítal jen s byty. "Mezi lidmi se kvůli projektu s kupolí dokonce šířilo, že tu vzniká mešita," vybavuje si starosta Mukařova Rudolf Semanský. Místní tedy v roce 2011 podepsali s jakýmsi Dmitrijem Valijevem − který byl zástupcem investora stavby, spolku Chrám Mukařov, vedeného právě Evženem Červinským − "veřejnoprávní smlouvu", že na inkriminovaném místě nevyroste nic jiného než rodinný dům, a to se šikmou střechou.

Když k nám někdo jede na návštěvu, myslí si, že vedle nás stojí mešita.

Navzdory této dohodě tu ale zanedlouho stála stavba s kupolí, která navíc asi o metr převyšovala okolní domy. Úřady vydaly příkaz ke snížení budovy a stavebník − v té době už spolek přejmenovaný na All Saints (Všichni svatí), představovaný však stále Evženem Červinským − střechu snížil na úroveň okolní zástavby. Kupole ovšem zůstala.

"Když k nám někdo jede na návštěvu, pořád si myslí, že vedle nás stojí mešita," poznamenává soused Butvin. Jemu a dalším signatářům petice ale prý vadí především parkující auta během bohoslužeb a obcházení pravidel.

V „obýváku“ pracuje malíř ikon

Foto: Honza Mudra

"Mně stavební úřad nepovolil přistavět jedno patro a buzerují mě za každou maličkost. Chápu, že je nepříjemné, když vám někdo nařizuje, jak má vypadat váš rodinný dům, ale proč tedy pravidla neplatí pro všechny stejně?" ptá se Emil Veselý, majitel sousedního domku, povoláním stavař. Butvin dodává, že když tuto stavbu úřady legalizují, začne po republice vznikat jedna podobná budova za druhou.